Článek
Těšila jsem se na nové auto
Moje auto už mělo svá nejlepší léta za sebou. Fungovalo, ale každá delší cesta byla malý stres. Rozhodla jsem se, že si konečně dopřeju něco lepšího. Našla jsem si autobazar, který měl přesně ten model, o jakém jsem uvažovala, a rovnou jsem si naplánovala, že to své nechám na protiúčet. Všechno mělo být rychlé, bez komplikací, přesně tak, jak to člověk chce, když už se konečně rozhodne.
Příjemný začátek
Prodavač byl zpočátku velmi milý. Pochválil výběr auta, hned se mnou prošel několik možností a ochotně nabídl zkušební jízdu. Vypadalo to, že se rozumíme. Když jsem zmínila, že bych to své auto nechala na protiúčet, přikývl a řekl, že to není problém. Tvrdil, že to vyřešíme během pár minut, že to dělají běžně a že budu spokojená. V tu chvíli jsem byla nadšená. Měla jsem pocit, že je všechno ideální.
Když začal hodnotit moje auto
Po návratu ze zkušební jízdy si šel prohlédnout moje staré auto. Obešel ho, nakoukl dovnitř, chvíli mlčel a pak si něco psal do tabletu. Stála jsem vedle něj a čekala, co řekne. Občas pokýval hlavou, zmínil pár drobností a nakonec prohodil, že „stav je odpovídající věku“. V tu chvíli jsem měla pocit, že se chystá navrhnout rozumnou částku.
Nabídka, která mě zvedla ze židle
Když jsme se vrátili do kanceláře, vytáhl kalkulaci. Jeho nabídka byla směšná. Doslova o desítky tisíc nižší, než za kolik se auta stejného typu prodávala online. Zeptala jsem se ho, jestli se nespletl, a on s naprostým klidem řekl, že „tohle je férová cena“, protože prý musí počítat s rizikem a servisem. Dodal, že pokud chci využít protiúčet, musím s tím počítat.
Pokus o manipulaci
Když viděl, že jsem zaskočená, snažil se to zamluvit. Nabídl, že pokud se rozhodnu hned a vezmu jejich vystavený vůz, přihodí malou slevu. Dokonce naznačil, že bych měla být ráda, že mi to auto vůbec vezme, protože o starší modely už není zájem. V tu chvíli se ve mně všechno sevřelo. Cítila jsem, že se mě snaží přitlačit ke zdi a že celá ta jeho milost je jen přetvářka.
Odjela jsem bez jediného slova
Neřekla jsem nic. Jen jsem se zvedla, poděkovala a odešla k autu. Cestou jsem slyšela, jak ještě volá, že si to můžu rozmyslet. Nasedla jsem, nastartovala a bez ohlédnutí odjela. Byla jsem naštvaná, ale hlavně zklamaná, jak rychle se přátelský tón změnil v nátlak.
Jak to dopadlo
O pár dní později jsem si nové auto pořídila jinde. Bez řečí, bez ponižování a bez pocitu, že mi někdo dělá laskavost. Ten první bazar jsem si schválně vyhledala na internetu. A zjistila jsem, že nejsem zdaleka jediná, kdo odtamtud odjel se stejným pocitem.
