Článek
Den, kdy přinesl velké zprávy
Ten večer přišel domů dřív než obvykle. Bez pozdravu mi podal telefon a ukázal mi potvrzení výhry. Částka nebyla malá. Nebyla to milionová suma, ale rozhodně šlo o víc peněz, než kolik jsme kdy měli najednou na účtu. Okamžitě začal mluvit o tom, že je to znamení. Že už není důvod se dál trápit v práci, která ho roky ubíjela. Poslouchala jsem ho a snažila se zachovat klid, ale už tehdy jsem cítila lehké sevření v žaludku.
Výpověď jako gesto odvahy
Druhý den ráno mi oznámil, že dal výpověď. Bez plánu, bez domluvy, bez rezervy. Tvrdil, že se cítí svobodný. Práce ho prý držela při zemi a teď má konečně prostor dýchat. Argumentoval tím, že peníze může rozmnožit. Prý sází roky a rozumí tomu. Snažila jsem se mu odporovat, ale odbyl mě s úsměvem. Řekl, že se zbytečně bojím a že žiju v omezeném myšlení.
První dny euforie
Následující dny byly zvláštní. Seděl do noci u počítače, spal dlouho dopoledne a během dne mi líčil své teorie. O kurzech, o systémech, o tom, jak se dají peníze točit. Přestala jsem mu úplně rozumět. Mluvili jsme vedle sebe. Já řešila běžné věci domácnosti a on měl hlavu někde jinde. Přesto jsem si říkala, že to třeba vyjde. Možná jsem jen příliš opatrná.
První trhlina
Čtvrtý den přišel zlom. Na jeho tváři se objevil stín, který jsem dobře znala z dřívějška. První větší sázka nevyšla. Tvrdil, že to nic není, jen výkyv. Ale už nebyl tak sebejistý. Seděl potichu a nervózně klikal myší. Všimla jsem si, že znovu a znovu navyšuje sázky. Prý se to musí vrátit.
Zbytek peněz mizí
Pátý a šestý den byl jako v mlze. Přestali jsme spolu normálně mluvit. Každý prohraný tiket ho vytáčel víc a víc. Byl podrážděný, přecitlivělý, odmítal jíst. Když jsem se zeptala, kolik peněz ještě máme, neodpověděl. Ten večer bouchl dveřmi ložnice a spal na gauči. Už mi bylo jasné, že nejde o špatnou sérii, ale o pád.
Sedmý den ráno seděl u stolu a díval se do prázdna. Bez emocí mi oznámil, že je všechno pryč. Výhra, úspory, i něco navíc. Sázky ho semlely rychleji, než jsem si dokázala představit. Žádné drama, žádný výbuch. Jen prázdno a tíha, která se rozlila po bytě. Všechno skončilo dřív, než to vůbec stačilo začít.
Pohled, který nezapomenu
Nejhorší nebyla ztráta peněz, ale ten pohled. Směs studu, lítosti a strachu z budoucnosti. Stál přede mnou člověk bez práce, bez rezervy a bez odpovědí. V tu chvíli jsem pochopila, že sázka nebyla o penězích. Byla o útěku. A ten útěk skončil tvrdým nárazem do reality, který se nedal okecat ani opravit dalším kliknutím.
