Článek
Podezírání z ničeho
Začalo to docela nevinně. Jedno odpoledne jsme seděli u televize, když se zeptala, jestli mi může zavolat z mého mobilu, protože její byl vybitý. Samozřejmě jsem souhlasil. Ale všiml jsem si, že místo volání zírala do obrazovky a přejížděla prstem po displeji. Neřekl jsem nic. Chtěl jsem věřit, že to byl jen okamžik zvědavosti.
Jenže o pár dní později jsem přišel domů dřív z práce a přistihl ji, jak sedí na gauči a znovu prohlíží můj mobil. Tentokrát už ani nezakryla, že listuje zprávami. Zmohl jsem se jen na krátké „co děláš?“ a ona odpověděla, že se „jen podívala“. Tehdy jsem to poprvé cítil jako bodnutí. Neměl jsem co skrývat, nikdy jsem jí nelhal, a přesto mě z nějakého důvodu podezírala.
Každodenní kontrola
Od té chvíle se to stalo zvykem. Každý večer, když jsem šel do koupelny, vzala telefon a začala listovat. Když jsem se vrátil, dělala, že ho odkládá, jako by nic. Nechápal jsem to. Ptát se na rovinu jsem zkoušel, ale pokaždé odpověděla vyhýbavě, že „jen kontroluje, jestli nemám něco důležitého“. Připadalo mi to nedůstojné. Až jsem se jednou večer rozhodl, že jí ukážu, jak trapně to celé působí.
Vzkaz pro ni
Napsal jsem do poznámek krátký vzkaz: „Pokud tohle čteš, možná bychom si měli promluvit o důvěře místo šmírování.“ Uložil jsem ho jako první položku a telefon nechal na stole. Věděl jsem, že se do něj podívá.
Druhý den ráno bylo ticho. Celý den se chovala divně, nepadlo ani slovo o telefonu, ani jediný dotaz, kam jdu a s kým. Večer, když jsme si sedli ke stolu, začala mluvit o tom, že ji mrzí, že na mě tak tlačila. Přiznala, že si uvědomila, že mě tím odhání a že to vlastně ani nedává smysl. Neřekl jsem nic útočného. Jen jsem jí řekl, že pokud se mnou má problém, má mi to říct a ne hledat v telefonu důkazy, které tam ani nejsou.
Konec špehování
Od té doby se do mého mobilu už nepodívala. Možná, že se jí ten vzkaz zaryl do paměti víc než všechny moje pokusy vysvětlovat to dřív. Dodnes si myslím, že si díky tomu uvědomila, že důvěru mezi sebou buď máme, nebo ne. A že ji nenajde v cizím telefonu, ale v tom, co jí řeknu přímo.
