Článek
Fotka, která měla potěšit
Byl to obyčejný čtvrtek odpoledne. Psali jsme si během dne jako obvykle, nic zvláštního. Najednou mi přišla fotka, kde se usmívá, sedí u stolu a za ním je rozmazané pozadí kanceláře. Vypadalo to roztomile. Napsal, že na mě myslí, a já měla radost, že si na mě udělal chvilku mezi prací. Uložila jsem si tu fotku do galerie, protože jsem si říkala, že je hezké mít něco aktuálního.
Něco mi nehrálo
Když jsem si tu fotku otevřela znovu večer, všimla jsem si něčeho zvláštního. V odrazu na skleněných dveřích za ním se objevila ženská silueta. Stála poměrně blízko a bylo vidět, že se k němu naklání. Nejdřív jsem si říkala, že to může být kolegyně, se kterou prostě mluvil. Jenže v ruce držela kelímek s kávou, který jsem poznala. Byl z kavárny naproti jeho práci, kam jsme spolu chodili.
Podezření, které nešlo přejít
Začala jsem přemýšlet, proč by mu někdo nosil kávu přímo ke stolu, když mají v kuchyňce automat. A proč by se ta žena tak nakláněla. Přišlo mi to celé divné. Zvětšila jsem fotku a zkusila si ji prohlédnout detailněji. Viděla jsem její rozpuštěné vlasy a světlou halenku. Bylo to stejné oblečení, které jsem zahlédla na fotce, kterou sdílel jeho kolega na firemním profilu ten den. Na té fotce stála přímo vedle něj.
Hledání důkazů
Nechci tvrdit, že jsem paranoidní, ale tehdy jsem zpanikařila. Projížděla jsem jejich starší fotky z pracovních akcí, jejich komentáře na sociálních sítích, dokonce i jeho starší příspěvky. Všimla jsem si, že jí často lajkuje fotky, i když mně už dlouho ne. Ten rozdíl mi do té doby nepřišel důležitý, ale najednou to všechno dávalo smysl.
Nevinná zpráva, která všechno potvrdila
Druhý den jsem se rozhodla nic neříkat a jen sledovat, co udělá. Kolem poledne mi napsal, že jde na oběd s kolegy. O pár minut později jsem ale na jejím profilu viděla fotku z té samé restaurace. Byla na ní sklenice vína, talíř s jídlem a jeho telefon ležící na stole. Poznala jsem ho podle praskliny v rohu displeje.
Ticho po bouři
Večer jsem se ho zeptala, jaký měl den. Řekl, že byl náročný, že byl celý den v kanceláři. V tu chvíli jsem věděla, že nemá cenu se ptát víc. Ukázala jsem mu tu první fotku, kterou mi poslal. Zbledl. Neřekl nic, jen se podíval na displej a pak sklopil oči. Víc jsem nepotřebovala slyšet.
