Článek
První samostatná dovolená po letech
Vždycky jsem snila o tom, že jednou poletím někam k moři sama. Manžel už nežije, děti mají své rodiny a čas běží. Letos jsem se konečně odhodlala. Vybrala jsem si hotel v egyptské Hurghadě, protože byl dobře hodnocený a blízko pláže. Měla jsem trochu obavy, jak se domluvím, ale věřila jsem si. Vždyť základy angličtiny ovládám. Kromě toho jsem se před cestou poctivě připravovala a opakovala si fráze.
Přílet proběhl v pořádku, jen jsem byla trochu unavená. Po dlouhém čekání na kufr a jízdě autobusem jsem konečně dorazila na hotel. Už se mi chtělo jen osprchovat a jít si lehnout. Jenže když jsem se snažila na recepci vysvětlit, že potřebuji klíč od pokoje, nastal problém.
Posměšky za pultem
Zpočátku mi recepční nerozuměl. Mluvila jsem sice jednoduše, ale krkolomně a s českým přízvukem. Pochopila jsem, že se snaží potlačit smích. Vedle něj stál mladší kolega a ten si už nijak nebral servítky. Začal se smát nahlas a něco mu špitl arabsky. Oba se začali pochechtávat a dívali se na mě, jako bych byla hloupá.
Nevím, jestli mě víc zabolela ta bezmoc nebo stud. Vždycky jsem byla stydlivá, ale tentokrát jsem cítila i hněv. Neudělala jsem nic špatného. Jen jsem se snažila domluvit, jak nejlépe jsem dovedla. Přesto jsem si připadala jako někdo, kdo je k smíchu.
Otočila jsem se a hledala někoho, kdo by mi mohl pomoci. Vedle stál muž, asi kolem šedesátky, s batohem a německou vlaječkou na přívěsku. Doteď si pamatuji, jak se na mě podíval a s klidem řekl: „Can I help you, madam?“ Byla jsem tak vděčná, že jsem jen kývla.
Zasloužená odpověď
Ten muž, později jsem se dozvěděla, že se jmenuje Klaus, přistoupil k recepci a plynulou angličtinou začal mluvit s recepčním. Neřekl nic hrubého, ale v jeho hlase byl klidný důraz, který nešlo ignorovat. Požádal je, aby se mnou jednali slušně, protože i kdybych neřekla jediné slovo anglicky, mají povinnost zachovat profesionální přístup. Zmínil, že i on má přízvuk, ale že to nikdy nikoho neopravňuje k výsměchu.
Recepční okamžitě změnil tón. Začal se omlouvat. Já jen stála vedle a měla pocit, že mi někdo právě vrátil důstojnost. Nešlo o pokoj nebo pohodlí. Šlo o to, že někdo cizí pochopil, že se děje něco nespravedlivého, a rozhodl se zakročit.
