Článek
Nenápadný objev mezi harampádím
Bleší trhy mám ráda hlavně kvůli atmosféře. Většinou tam člověk hledá drobnosti, které mu připomenou dětství, nebo věci, které se už běžně nevyrábějí. Ten den jsem se přehrabovala krabicemi s nádobím, kde byly různé otlučené talíře, sklenice bez páru a hrnky s oprýskaným okrajem. Právě mezi nimi jsem zahlédla jeden, který působil jinak. Nebyl nijak křiklavý, ale měl zvláštní tvar ucha a jemný dekor, který nepřipomínal běžnou sériovou výrobu.
Prodávající o něm mluvil jako o starém hrnku z pozůstalosti. Cena byla nízká, skoro symbolická, a tak jsem ho přihodila k dalším věcem bez většího přemýšlení. Nečekala jsem od něj nic víc než to, že se bude hodit na tužky nebo jako dekorace na polici.
První pochybnosti doma
Doma si hrnku všiml manžel. Vzal ho do ruky, otočil, dlouho si prohlížel spodní část a mlčky ho postavil na stůl. Řekl jen, že mu připadá povědomý. Na dně byla nenápadná značka, sotva čitelná, kterou jsem na trhu vůbec neřešila. V tu chvíli mě ani nenapadlo, že by mohlo jít o něco cenného. Spíš jsem si myslela, že se snaží být zajímavý nebo že si jen hraje na znalce.
Jenže místo vtipu otevřel počítač a začal hledat. Zadával různé kombinace slov, porovnával obrázky a postupně se jeho výraz měnil. Z původní zvědavosti přešel do soustředění a pak do tichého překvapení.
Zjištění, které změnilo pohled na obyčejný hrnek
Ukázalo se, že značka na dně patří menší keramické dílně, která fungovala jen krátkou dobu. Její výrobky se dochovaly v malém množství a mezi sběrateli jsou poměrně žádané. Hrnky stejného typu se na aukcích prodávaly za částky, které jsem si s bleším trhem nikdy nespojovala. Některé i za 5000 Kč. Najednou jsme neměli na stole obyčejný kus nádobí, ale předmět s historií a jasně danou hodnotou.
Nebyl to šok v podobě pohádkového bohatství, ale spíš zvláštní pocit. Uvědomění, že něco, co jsem koupila skoro bezmyšlenkovitě, může mít cenu několika tisíc korun, působilo nečekaně. Zároveň se dostavil respekt k detailům, kterých jsem si předtím nevšimla.
Jak se změnil vztah k obyčejným věcem
Od té doby se na bleší trhy dívám jinak. Už nejde jen o to, co se mi líbí na první pohled. Všímám si značek, proporcí a drobných rozdílů v provedení. Ne proto, že bych chtěla zbohatnout, ale protože mě začal bavit samotný příběh věcí. Každý předmět mohl někomu sloužit desítky let a pak skončil v krabici mezi harampádím.
Hrnku jsme nakonec nenašli místo v kuchyni. Stojí v polici odděleně od běžného nádobí a pokaždé, když kolem něj projdu, připomene mi, jak snadno lze přehlédnout hodnotu v obyčejnosti.
Ticho, které zůstalo na polici
Někdy si říkám, kolik podobných předmětů mi už prošlo rukama bez povšimnutí. Tenhle hrnek mě nenaučil vydělávat, ale zpomalit. Dívat se déle, sahat opatrněji a nepodceňovat věci jen proto, že leží mezi ostatními. A pokaždé, když ho beru do ruky, mám pocit, že na bleším trhu jsem si vlastně odnesla víc než jen kus keramiky.
