Článek
Ranní klid na pláži
Bylo to v Chorvatsku, kam jezdíme každé léto. Ráno jsme si rozložili deku u moře a užívali si klid. Dcera si stavěla hrad z písku, já četla knihu a manžel šel pro kávu. Pláž se teprve plnila lidmi, moře bylo tiché a já byla spokojená.
Nečekaní sousedé
Vedle nás si sedla skupina Němců, tři muži a dvě ženy. Vypadali přátelsky, smáli se a povídali si. Nevěnovala jsem jim pozornost, dokud jsem nezachytila tón jejich hlasů, který se nesl přes pláž. Byli hlasití a bez ostychu komentovali ostatní. Když došla řada na Čechy, zpozorněla jsem.
Nepříjemné poznámky
Jeden z mužů začal vykládat, že Češi prý na dovolené vždycky šetří, nosí si vlastní jídlo a chovají se nevychovaně. Ostatní se smáli a přidávali vlastní historky. Slyšela jsem slova, která mě bodala do uší. Mluvili o nás, jako bychom byli nějaký podřadný národ, a vůbec jim nevadilo, že kolem nich sedí lidé, kteří jim rozumí.
Vnitřní dilema
Cítila jsem vztek a zároveň bezmoc. Přemýšlela jsem, jestli na ně mám něco říct, nebo to nechat být. V hlavě mi běželo, že mám s sebou dítě a nechci kazit dovolenou hádkou. Ale jejich posměšky byly čím dál ostřejší a já se musela ovládat, abych se nezapojila.
Překvapivý hlas
Do mého přemýšlení najednou vstoupila dcera. Vzhlédla od hradu z písku a plynulou němčinou jim řekla, že není hezké mluvit tak o lidech, když neví, kdo všechno je slyší. Skupina na ni zůstala koukat v naprostém tichu. Nevěděli, co odpovědět.
Jejich reakce
Jeden z mužů se zmohl jen na omluvu. Ostatní se začali tvářit rozpačitě a rychle změnili téma. Od té chvíle už nemluvili nahlas o nikom. Na pláži najednou zavládlo zvláštní ticho, ve kterém jsem slyšela jen šumění vln.
Pýcha a úleva
Byla jsem ohromená. Nikdy bych nevěřila, že moje dcera, která je jinak spíše tichá, najde odvahu se ozvat. Přitom já sama jsem mlčela a váhala. V tu chvíli jsem cítila obrovskou hrdost i úlevu, že to za mě vyřešila.
Zážitek, na který nezapomenu
Když jsme se večer vraceli z pláže, dcera se mě jen zeptala, proč se ti lidé tak smáli. Řekla jsem jí, že někdy si lidé myslí, že jsou lepší než ostatní, a neumí se ovládnout. Ona pokrčila rameny a dodala, že jí to přišlo hloupé. Bylo jasné, že to vzala s lehkostí, zatímco pro mě to byl okamžik, který si budu pamatovat navždy.
