Článek
První den na pláži
Bylo léto, opalovala jsem se na oblázkové pláži v Chorvatsku. Četla jsem knihu, poslouchala moře. Kolem se proháněly děti, páry se smály. Pak přišla německá rodina, otec, matka, dvě děti. Hned si rozložili deky vedle mě, i když bylo místa dost. Otec reptal na oblázky, matka na studenou vodu. Byli hluční, ale myslela jsem, že to přejde. Lidé jsou na dovolené různí, někdo potřebuje čas, aby se uvolnil.
Pak jsem zaslechla jejich němčinu. Učila jsem se ji kdysi a rozuměla každému slovu. Zpočátku jsem je nevnímala, ale pak jsem ale postřehla, že jejich rozhovor není jen o počasí nebo pláži. Začali si všímat lidí kolem a jejich poznámky byly čím dál jedovatější.
Pomluvy na všechny strany
Nejprve si všimli staršího páru v moři. Muž měl květinové plavky, žena klobouk. Drželi se za ruce, smáli se. Matka se ušklíbla, že vypadají směšně a neměli by nosit takové věci. Otec dodal, že starší lidé kazí pohled na pláži. Děti se chechtaly.
Pak kritizovali rodinu s dítětem, které házelo oblázky. Bylo mu pět, ale otec řekl, že takové děti ruší. Matka dodala, že rodiče nemají výchovu. Pomlouvali všechny, Italy, Poláky, místní. Byli si jistí, že jim nikdo nerozumí.
Seděla jsem a poslouchala. Vadilo mi, jak si myslí, že jsou nad všemi. Chtěla jsem jim ukázat, že jejich chování není v pořádku. Nechtěla jsem scénu, jen nenápadnou lekci.
Lekce slušnosti
Když pomluvili dívku s knihou, že je nudná, rozhodla jsem se. Vstala jsem, vzala ručník a šla k nim. Německy jsem řekla: Možná byste měli mluvit tišeji, někteří tady rozumíme. Ztuhli, zčervenali. Otec něco zamumlal, děti sklopily oči. Pak se zvedli a odešli jinam.
Zbytek dovolené už byli tiší. Někdy stačí pár slov, aby si lidé uvědomili, že slušnost je lepší než pomluvy.