Článek
Když se začaly vybírat peníze
Syn se domů vrátil s lístečkem a já hned věděla, že to bude problém. Cena výletu byla vysoká a já už tehdy žila z výplaty do výplaty. Měla jsem půjčky, nájem, účty a do toho nečekané výdaje. Přiznat si, že na něco pro dítě nemám, je strašně těžké. Řekla jsem si, že se to nějak vyřeší, třeba poprosím o splátky.
Rozhovor s učitelkou
Šla jsem za třídní, abych se zeptala, jestli by šlo poslat peníze později. Než jsem stačila doříct větu, tvářila se podrážděně. Řekla mi, že každý rodič má povinnost postarat se o své dítě a že škola nemůže dělat výjimky. Připadala jsem si, jako by mluvila spíš k publiku než ke mně, i když jsme stáli jen ve dveřích.
Ponížení před ostatními
O pár dní později byla třídní schůzka. Seděla jsem mezi ostatními rodiči a snažila se nenápadně zapadnout. Učitelka začala probírat výlet a pak se přímo podívala na mě. Nahlas pronesla, že kdo nemá peníze, měl by si je přivydělat, třeba na brigádě. Celá třída se na mě otočila. Bylo jasné, že tím míní mě.
Synova reakce
Nejhorší bylo, že se o tom dozvěděl i můj syn. Spolužáci mu prý řekli, že jeho máma nemá peníze a že musí chodit uklízet. Doma se mě ptal, jestli je to pravda. Měla jsem co dělat, abych se nerozplakala. Nešlo ani tak o mě, jako o to, že to musel poslouchat on.
Jak jsem se cítila
Cítila jsem vztek i bezmoc. Věděla jsem, že brigádu bych klidně vzala, kdyby to bylo nutné, ale slyšet to jako výtku před ostatními mě zlomilo. Nešlo o radu, ale o veřejné zostuzení. Od té chvíle jsem se třídním schůzkám raději vyhýbala.
Co následovalo
Nakonec jsem si peníze vypůjčila od známé a syn na výlet jel. Já jsem ale zůstala s pocitem, že mě někdo úmyslně shodil. Ne proto, že bych selhala jako matka, ale protože někdo zneužil situace, aby ukázal na mou slabost.
Dodnes si to pamatuji
Je to už pár let, ale pokaždé, když vidím lísteček s podobnou akcí, sevře se mi žaludek. Nikdy nezapomenu ten moment, kdy se celá místnost otočila na mě a já si přála, aby se otevřela zem.
