Článek
Běžný nákup se změnil v trapnou scénu
Bylo dopoledne, v obchodě nebylo mnoho lidí. Měla jsem v plánu koupit jen pár věcí na oběd a vrátit se domů. Prošla jsem uličkami, přidala do košíku zeleninu, pár rohlíků, mléko a kávu. Všechno jsem zaplatila a chystala se odejít. Jenže u pokladny se přede mnou zjevil mladý muž z ochranky a požádal mě, ať otevřu tašku. Tvrdil, že potřebuje provést kontrolu.
Nejdřív jsem myslela, že jde o náhodnou ukázkovou akci, ale jeho tón byl podezřívavý. Lidé za mnou začali zvědavě přihlížet a já cítila, jak mi rudnou tváře. Celý život jsem pracovala poctivě, nikdy jsem nic neukradla a najednou mě někdo před ostatními staví do role zlodějky.
Nedůvěra a ponížení
Podívala jsem se mu do očí a klidně řekla, že k žádné kontrole není důvod. On však trval na svém. Bylo vidět, že si myslí, že v tašce mám něco, co jsem nezaplatila. Možná to byl omyl, možná si mě spletl s někým jiným, ale v tu chvíli jsem cítila směs vzteku a studu. Ostatní zákazníci přestali nakupovat a zvědavě sledovali, co se bude dít.
Vzpomněla jsem si na všechny případy, kdy lidé přistupují k seniorům s despektem. Stačí, že je člověk starší a má nevýrazné oblečení, a hned se s ním jedná, jako by byl podezřelý.
Když jsem řekla, kdo jsem
Rozhodla jsem se, že tohle nenechám být. S klidným hlasem jsem mu sdělila, že jsem bývalá ředitelka místní základní školy, kde jsem mimo jiné učila děti i z rodin, které jeho kolegové dobře znají. Dodala jsem, že jsem v kontaktu s městským úřadem a že vím, jak mají podobné situace správně probíhat.
Jeho výraz se okamžitě změnil. Znejistěl, začal se omlouvat a ustupovat. Najednou tvrdil, že šlo jen o běžnou kontrolu a že si nemám nic brát osobně. Ale já viděla, že pochopil, že si vybral špatný cíl.
Odcházela jsem s hlavou vztyčenou
Tašku jsem mu neukázala, protože jsem k tomu neměla žádný zákonný důvod. Otočila jsem se, popadla nákup a šla pryč. Lidé kolem mě sledovali, jak se ochranka stahuje a já odcházím beze slova. U dveří mě zastavila mladá prodavačka, omluvila se za chování kolegy a řekla, že se jí to nelíbilo.
Cestou domů jsem přemýšlela, kolik lidí v podobné situaci ustoupí, jen aby měli klid. Já se ale nenechám bezdůvodně ponížit. Možná jsem starší a nemám sílu jako dřív, ale pořád mám hlas a zkušenosti, které si zaslouží respekt.
