Článek
Běžný nákup, nic zvláštního
Na nákupy chodím už jen z nutnosti. Dřív mě to i bavilo, občas jsem si přinesla něco navíc, jen tak pro radost. Ale čím jsem starší, tím víc mě unavují fronty, hlučná hudba z reproduktorů a tlačenice v uličkách. Ten den jsem si chtěla jen rychle nakoupit pár základních věcí. Rohlíky, mléko, něco k večeři.
Vzala jsem si malý košík, v klidu obešla prodejnu, nespěchala jsem. U samoobslužné pokladny jsem zaplatila kartou, uložila si věci do plátěné tašky, kterou nosím pořád s sebou, a zamířila ke dveřím.
Nepříjemné zastavení
Než jsem stihla projít bránou, přistoupil ke mně mladý muž v černé uniformě. Prý kontrola, mají podezření na nezaplacené zboží. Nechápala jsem. Ukázala jsem mu účtenku, ale trval na tom, že musí nahlédnout do tašky. Přiznám se, že jsem znejistěla. Ne kvůli vině, ale kvůli samotné situaci. Nikdy jsem nic neukradla, a najednou jsem tu stála jako zloděj.
Přikývla jsem a otevřela tašku. Věci byly úhledně uložené, všechny byly na dokladu. A pak to přišlo.
Nečekaný zvrat
Z kapsy, kam si dávám papíry a poznámky, vypadla vizitka. Ochranka ji automaticky sebrala ze země, otočila a ztuhla. Na vizitce bylo jméno ředitele celého obchodního řetězce, člověka, kterého znám z jednoho charitativního projektu. Setkali jsme se loni na podzim při organizaci sbírky pro seniory, kde jsem pomáhala s koordinací.
Mladík na vizitku chvíli zíral, pak se podíval na mě. Změnil tón, omluvil se a nervózně mi podával tašku zpátky. Najednou se mě ptal, jestli je vše v pořádku, jestli pro mě může něco udělat, jestli nechci doprovod k autu. Byla jsem v šoku, ale zachovala jsem klid. Řekla jsem mu, že chápu, že jen dělá svou práci. Poděkovala jsem a odešla.
Doma to dolehlo
Doma jsem o tom přemýšlela. Ne proto, že bych chtěla někoho nachytat nebo ukázat, s kým se znám. Tu vizitku jsem u sebe měla úplně náhodou, ani jsem nevěděla, že ji pořád nosím. Ale pocit, že se ke mně během pár vteřin chovali úplně jinak, jen kvůli jménu na kousku papíru, mi zůstal v hlavě.
Něco takového se mi nikdy nestalo. Celý život se snažím žít slušně, nenápadně. A přesto stačila jedna situace, aby se ze mě v očích ostatních stal buď podezřelý zloděj, nebo vážená známost. Přitom já jsem pořád ta samá.
