Článek
Běžný nákup, který měl rychle skončit
Do obchodu jsem šla po práci. Unavená, myšlenkami jinde, s jasným seznamem věcí, které potřebuju. Pečivo, jogurty, zelenina, pár drobností do domácnosti. Nic složitého, žádné impulzivní nákupy. Košík byl poloprázdný a já se těšila, až budu doma.
U samoobslužných pokladen byla fronta, tak jsem šla ke klasické. Pokladní byla odtažitá, ale to mě nijak nepřekvapilo. V dnešní době se člověk spíš diví úsměvu než nepříjemnému tónu. Zboží projíždělo přes pás, já si mezitím kontrolovala ceny na displeji jen tak zběžně.
Pak mi ale celková částka přišla vyšší, než jsem čekala. Ne dramaticky, ale dost na to, abych zpozorněla. Vzala jsem si účtenku a rychle ji projela očima.
Účtenka, která nedávala smysl
Na seznamu položek byly dvě věci, u kterých jsem si byla jistá, že jsem v košíku neměla. Nešlo o drobnosti, které by se daly snadno přehlédnout. Jedna položka byla výrazně dražší a druhá úplně mimo to, co jsem nakupovala.
Slušně jsem na to upozornila. Řekla jsem, že na účtence mám zboží, které jsem nekoupila, a že bych to ráda vyřešila. Nečekala jsem omluvu, jen opravu chyby. Reakce mě ale zaskočila.
Pokladní se zatvářila podrážděně a řekla, že si mám lépe hlídat, co dávám na pás. Odpověděla jsem klidně, že jsem si jistá, že tyhle věci v košíku nebyly. V tu chvíli se tón změnil. Už to nebyla obyčejná výměna názorů, ale otevřený konflikt.
Když se ze zákazníka stane podezřelý
Pokladní zvýšila hlas a prohlásila, že se ji snažím obvinit z chyby. Okolní lidé začali poslouchat. Cítila jsem, jak mi hoří tváře, ale snažila jsem se zůstat nad věcí. Navrhla jsem, ať se podíváme na kamerový záznam nebo zavoláme vedoucího.
Místo toho sáhla po telefonu a zavolala ochranku. Bez dalšího vysvětlování. Stála jsem tam jako přikovaná a vůbec jsem nechápala, jak se to mohlo tak rychle zvrtnout. Ještě před minutou jsem byla obyčejná zákaznice, teď jsem měla pocit, že jsem něco provedla.
Lidé ve frontě si mě prohlíželi, někdo se tvářil soucitně, jiný podezřívavě. Ten pocit bezmoci byl horší než samotná situace. Nešlo už o peníze, ale o princip a o to, jak snadno se člověk může ocitnout v roli viníka.
Zásah ochranky a nepříjemné ticho
Ochranka přišla rychle. Muž v uniformě se mě zeptal, v čem je problém. Vysvětlila jsem mu to od začátku, klidně a bez emocí. Pokladní do toho skákala, mluvila o tom, že zpochybňuju její práci a že se chovám agresivně. To mě zarazilo asi nejvíc, protože jsem se celou dobu snažila mluvit slušně.
Nakonec padl návrh, že se nákup stornuje a já si věci projedu znovu. Bez omluvy, bez uznání chyby. Jen ticho a napjatá atmosféra. Souhlasila jsem, protože jsem chtěla odejít. Při druhém markování se sporné položky samozřejmě neobjevily.
Zaplatila jsem správnou částku a balila si nákup. Pokladní se mi ani nepodívala do očí. Ochranka odešla, jako by se nic nestalo.
Co mi zůstalo v hlavě cestou domů
Když jsem vyšla z obchodu, ruce se mi ještě třásly. Ne kvůli hádce, ale kvůli tomu, jak křehká je pozice obyčejného člověka. Stačí se ozvat a najednou se situace otočí proti vám. V hlavě mi běželo, kolikrát jsem podobné věci přešla jen proto, abych měla klid.
