Článek
Nečekané zastavení
Byl podzimní večer a já jela domů z práce po obvyklé trase. Silnice byla skoro prázdná, jen sem tam projelo auto. Najednou jsem v zrcátku zahlédla majáky a než jsem stačila cokoliv udělat, policista mě vyzval, abych zastavila u krajnice. Srdce se mi rozbušilo, protože jsem netušila, co jsem provedla. Jela jsem podle předpisů, nepila jsem, a dokonce jsem si byla jistá, že i technická kontrola je v pořádku.
Rutinní kontrola, která nebyla až tak rutinní
Policista ke mně přišel s vážným výrazem, ale po chvíli se uvolnil. Zkontroloval doklady, nahlédl do kufru a položil pár otázek. Vypadalo to jako obyčejná silniční kontrola. Už jsem si myslela, že za minutu pojedu dál, když se rozpovídal. Možná to byla moje zvědavost, možná jeho potřeba mluvit, ale najednou mi začal vysvětlovat, jak si vybírají auta a řidiče, které zastaví.
Překvapivá kritéria
Čekala bych, že hlavní roli hraje rychlost, technický stav auta nebo podezřelé chování řidiče. Jenže podle něj se často rozhodují i podle mnohem subjektivnějších věcí. Řekl mi, že někdy stačí, když auto působí zanedbaně, jindy když se řidič příliš okatě vyhýbá jejich pohledu. Překvapilo mě ale hlavně to, když dodal, že zastavují i lidi, kteří působí příliš dokonale. Podle něj je to podezřelé samo o sobě, protože člověk, který se snaží vypadat bezchybně, může mít co skrývat.
Moje reakce
Poslouchala jsem ho a připadala si, jako bych se ocitla v nějakém absurdním filmu. Nikdy by mě nenapadlo, že i to, jak se podívám na hlídku, může rozhodnout o tom, jestli mě zastaví. Přiznala jsem mu, že mi to zní zvláštně. Jen se pousmál a řekl, že praxe je jiná než to, co si lidé představují. Podle jeho zkušeností je intuice policistů často přesnější než jakákoli tabulka pravidel.
V hlavě mi to zůstalo ještě dlouho
Když jsem pak odjížděla, nemohla jsem na jeho slova přestat myslet. Uvědomila jsem si, jak moc záleží na drobných detailech, které si ani neuvědomujeme. Na tom, jestli se podíváme zpříma, jestli máme čisté auto nebo jestli působíme příliš nervózně. Najednou mi došlo, že každá jízda je do určité míry i hra náhod a pocitů.
Neobvyklý zážitek
Od té chvíle se na policejní kontroly dívám jinak. Už to pro mě není jen mechanická záležitost, kdy ukážu doklady a jedu dál. Vnímám, že i na druhé straně je člověk, který se rozhoduje nejen podle zákona, ale i podle instinktu. A i když jsem se ten večer domů vrátila bez pokuty, odvezla jsem si zkušenost, která mi v hlavě zůstala mnohem déle než samotná kontrola.
