Článek
Nepříjemné zastavení u pokladny
Nakupovala jsem jen pár věcí na večeři. Chléb, mléko, máslo a těstoviny. Když jsem stála u pokladny, všimla jsem si, že prodavačka na mě podezřívavě hledí. Po zaplacení ke mně přistoupila a s napjatým tónem mě požádala, jestli by se mohla podívat do mé tašky. Byla jsem zaskočená. Nikdy jsem v životě nic neukradla a už vůbec ne v obchodě, kam chodím pravidelně.
Stud a překvapení
V tu chvíli jsem cítila, jak mi horko stoupá do tváří. Za mnou stála fronta lidí a všichni napjatě sledovali, co se bude dít. Neměla jsem důvod odmítnout, a tak jsem tašku otevřela. Nejdřív jsem jí ukázala nákup, který jsem právě zaplatila, a už jsem se chtěla rozloučit. Jenže prodavačka se naklonila a ze dna tašky vytáhla malou látkovou taštičku.
Obsah, který by nečekala
Ta taštička nebyla z obchodu, nosím v ní léky a osobní věci. Prodavačka ji otevřela a uvnitř uviděla balení inzulinu, injekční pera a pár náhradních jehel. Najednou se jí výraz v obličeji změnil z podezíravého na rozpačitý. Omluvila se a řekla, že musí kontrolovat zákazníky, když vidí něco podezřelého. Mně ale v tu chvíli nebylo do smíchu.
Trapná dohra
Cestou domů jsem přemýšlela, proč mě ta situace tak zasáhla. Možná proto, že mě přede všemi postavila do role zlodějky. Lidé za mnou viděli, jak mi sahá do tašky, a jistě si domýšleli své. Na druhou stranu jsem chápala, že dělala svou práci. Přesto jsem měla potřebu se příště tomuto obchodu raději vyhnout.
Poučení pro obě strany
Od té doby jsem začala léky nosit v nenápadném pouzdře a vždy odděleně od nákupu. A prodavačka? Pár týdnů nato jsem ji potkala na ulici, pozdravila mě a zeptala se, jak se mi daří. Možná si uvědomila, že i když kontrola patří k její práci, existují způsoby, jak ji provést, aniž by člověka zahanbila před ostatními.
