Článek
Nákup jako každý jiný
Bylo vedro a měla jsem na sobě letní květované šaty, které nosím ráda už několik sezón. Jsou pohodlné a i když už nejsou zrovna z módního časopisu, cítím se v nich dobře. Potřebovala jsem koupit pár věcí na večeři, a tak jsem se vypravila do menšího obchodu nedaleko mého bytu.
Když jsem přišla k pokladně, všimla jsem si, že prodavačka, mladá žena s výrazným líčením a nepříliš přívětivým pohledem, si mě prohlíží od hlavy k patě.
Nevhodná poznámka u pokladny
Když jsem pokládala věci na pás, uslyšela jsem její polohlasné poznámky. Nejprve cosi zamumlala, pak se na mě podívala a nahlas pronesla: „Tyhle šaty už asi něco pamatujou, co?“ Zasmála se sama sobě, aniž by čekala na moji reakci. Přiznávám, že jsem zůstala stát trochu v šoku. Nečekala jsem, že by si někdo dovolil něco takového říct cizímu člověku, natož zákazníkovi.
V tu chvíli jsem cítila, jak se mi krev hrne do tváří. Ne proto, že bych se cítila provinile za svůj výběr oblečení, ale kvůli nečekané hrubosti. Už jsem se nadechovala, že něco řeknu, když mě předešel muž, který stál za mnou.
Zasáhl neznámý muž
Byl to elegantní starší pán, odhadem v důchodu, s hůlkou a kloboukem. Nechal svůj košík být a klidným, ale pevným hlasem se otočil k prodavačce: „Slečno, nejste tady od toho, abyste komentovala oblečení zákazníků. Takhle se lidé k sobě nechovají. Tohle není Instagram, to je obchod.“
V obchodě bylo ticho. Prodavačka se začervenala, ale neřekla nic. Jen sklopila oči a začala mlčky markovat moje zboží. Neznámý pán se pak otočil ke mně a řekl: „Máte moc hezké šaty, připomněly mi moji ženu. Tyhle květiny nosila, když jsme se poznali.“ Usmál se, zaplatil a popřál mi hezký den.
Co mi ten zážitek dal
Zůstala jsem chvíli stát, protože mi v očích vyhrkly slzy. Ani ne tak kvůli urážce, ale kvůli té nečekané obraně. V dnešní době se lidé často bojí ozvat. Každý hledí do mobilu a dělá, že nevidí, co se děje kolem. A tady někdo bez váhání zasáhl. Možná to byla maličkost, ale pro mě to znamenalo hodně.
