Článek
První dojem z hotelu
Do hotelu jsme přijeli unavení po dlouhé cestě. Já se těšila na postel a sprchu, manžel byl rád, že konečně odstavil auto, a náš malý syn měl energie na rozdávání. Skákal kolem kufrů a všechno komentoval nahlas. Recepční, mladá žena s výrazným líčením, nás přivítala s úsměvem, který se mi od začátku zdál trochu hraný. Přesto jsem jí to nevyčítala, každý má svůj pracovní den a někdy to nejde jinak.
Nevinný vtípek, který zabolel
Když jsme podávali pasy a vyplňovali formuláře, recepční si všimla syna, jak se naklání přes pult a zvědavě sleduje její ruce na klávesnici. S lehkým úšklebkem řekla: Tak ty bys chtěl sedět na mém místě a být recepčním? Ale ty ještě neumíš ani pořádně číst a počítat. Bylo to myšleno jako legrace, ale mně to připadalo zbytečné a malý se na okamžik zarazil. Viděla jsem, jak mu cukly koutky, protože to slyšel příliš vážně.
Synova nečekaná reakce
Místo aby se stáhl nebo začal brečet, podíval se na ni přímo a s vážným hlasem řekl: Ale já umím počítat do sta a navíc už se umím podepsat, což tatínek pořád neumí hezky. Jeho odpověď byla tak rychlá a přesná, že jsem sama nevěřila vlastním uším. Recepční zrudla a nevěděla, co na to říct. Manžel se začal smát a já jsem cítila, jak se atmosféra změnila. Syn se poprvé v životě postavil sám za sebe, bez naší pomoci.
Rozpačité ticho na recepci
Nastalo zvláštní ticho. Recepční se usmála, ale bylo poznat, že je jí trapně. Pokračovala v práci, podala nám karty od pokoje a popřála hezký pobyt. Už se na malého nepodívala tím samým způsobem jako předtím. V tu chvíli jsem cítila obrovskou hrdost, ale také určitou lítost, že dospělí někdy zapomínají, jak citlivé jsou dětské uši.
Večer u večeře
Později u večeře se náš syn k celé situaci vrátil. Zeptal se nás, proč si z něj paní dělala legraci, když on se snaží být chytrý. S manželem jsme mu vysvětlili, že někdy lidé říkají věci, které nevypadají hezky, ale nemyslí to zle. Bylo vidět, že to v něm zanechalo dojem, ale zároveň měl radost, že se dokázal ozvat.
Vzpomínka, která zůstane
Celou dovolenou jsme si užili, ale právě tahle krátká epizoda se stala tématem, o kterém jsme mluvili s přáteli po návratu domů. Nikdy bych nevěřila, že pětileté dítě může takhle dospělého člověka zaskočit. A i když to pro recepční nebylo příjemné, já v tom vidím důkaz, že náš syn má v sobě odvahu i sebevědomí, které se v budoucnu budou hodit.
