Článek
Ráno bez teplé vody
Bylo sobotní ráno a já se těšila, že si konečně v klidu dám sprchu a kávu. Jenže z kohoutku tekla jen ledová voda. Bojler tiše hučel, ale po chvíli se vypnul a rozsvítila se červená kontrolka. Zkusila jsem ho restartovat, nic. V kuchyni bylo chladno a mně začala být zima i z té situace. Na internetu jsem rychle našla číslo na servis, který měl napsáno, že přijíždí „do hodiny“.
První dojem, který klamal
Přijel celkem rychle, asi za čtyřicet minut. Měl čisté montérky, kufřík s nářadím a jistý krok člověka, který ví, co dělá. Vypadalo to nadějně. Otevřel kryt bojleru, chvíli něco měřil a pak se otočil ke mně. Prý je to špatné topné těleso a čidlo, které odešlo zároveň. Řekl, že to zvládne opravit za hodinu, maximálně dvě. Pak dodal cenu: osm tisíc korun za práci a potřebné díly.
Ticho a úsměv
Chvíli jsem jen stála a snažila se udržet klid. Osm tisíc. Za dvě hodiny práce a pár součástek. Já si to vydělám v práci za týden. Dívala jsem se na něj, jak jistě drží blok a tužku, připravený napsat fakturu. Cítila jsem, jak čeká, že hned kývnu. Ale neudělala jsem to. Podívala jsem se na něj, usmála se a řekla, že děkuju, ale že si to ještě rozmyslím.
Chvíle nejistoty
Zvedl obočí, jako by nechápal, co přesně chci promýšlet. Řekl, že zítra může být pozdě, že voda mezitím může zatéct do elektroniky a oprava se prodraží. Usmála jsem se znovu a odpověděla, že to riziko vezmu na sebe. Jeho sebejistota se trochu vytratila. Mlčky zabalil nářadí, popřál mi hezký den a odešel.
Chlad, který nevadil
Když se za ním zavřely dveře, zůstalo v bytě ticho. Bojler dál nefungoval, voda byla studená, ale mně to bylo jedno. Stála jsem tam a cítila zvláštní klid. Možná jsem odmítla něco, co by mi ušetřilo nepohodlí, ale aspoň jsem neztratila rozum. Někdy totiž nejde o to, jestli máte teplou vodu, ale o to, jestli se dokážete podívat sami sobě do očí, když vám někdo zkouší nahřát účet víc než bojler.
