Článek
Obyčejný nákup bez očekávání
Do toho obchodu chodím často. Vím, kde co je, vím, kdy bývá klid a kdy je plno. Ten den bylo spíš prázdno. Vzala jsem košík, zamířila rovnou k pečivu a sáhla po sáčku rohlíků úplně automaticky. Byly pěkné na pohled, světlé, křupavé, přesně takové, jaké si beru vždycky.
U pokladny jsem vyložila nákup na pás a podala sáček prodavačce. Nic zvláštního jsem nečekala. V hlavě jsem řešila úplně jiné věci. Práci, telefon, co nestíhám. Rohlíky byly poslední věc, nad kterou bych se zamýšlela.
Nenápadný okamžik
Prodavačka vzala sáček do ruky a na vteřinu se zarazila. Nebylo to dramatické, spíš takové krátké zaváhání, které by většina lidí přehlédla. Pak se ke mně lehce naklonila a potichu řekla, ať si vyberu jiné.
Nejdřív jsem si myslela, že jsem špatně slyšela. Podívala jsem se na ni a zeptala se proč. Usmála se, ale bylo to spíš omluvné než veselé. Zopakovala to. Tyhle radši ne.
Rychlé rozhodnutí
Nevyptávala jsem se dál. Vzala jsem si jiný sáček z bedny vedle pokladny a položila ho na pás. Ten původní prodavačka nenamarkovala a odložila ho stranou.
Zaplatila jsem a odešla. Venku jsem si uvědomila, že mě to vlastně trochu zaskočilo. Ne kvůli obsahu sáčku, ale kvůli tomu tichu kolem. Žádné vysvětlování, žádná poznámka nahlas. Jen krátká věta mezi mnou a jí.
Vysvětlení, které přišlo samo
Doma jsem to chvíli nechala být, ale pořád mi to vrtalo hlavou. Nešlo mi o to, že bych se bála o zdraví. Spíš mě zajímalo, co přesně se stalo. Odpoledne jsem se do obchodu ještě jednou zastavila. Ne kvůli reklamaci, jen čistě ze zvědavosti.
U pokladny byla stejná prodavačka. Když mě viděla, hned věděla. Sama od sebe řekla, že se mi chtěla omluvit, jestli mě zbytečně nevyděsila. Vysvětlila mi, že ráno nestihli vyprodat všechny rohlíky z předchozího dne a nový závoz se s nimi na chvíli promíchal. Nešlo prý o nic závadného, jen o čerstvost.
Proč to řešila potichu
Řekla mi, že podobné věci řeší často. Nechce na celý obchod hlásit, že část pečiva není úplně čerstvá. Lidi by začali zmatkovat, ptát se, někteří by se hádali. Přitom stačí malé gesto a tichá domluva. Prý je jednodušší říct to jednomu člověku než rozvířit celý prostor kolem pokladny.
Najednou mi to celé přišlo vlastně docela lidské. Žádné drama, žádné porušení pravidel. Jen snaha zachovat si tvář a zároveň se chovat slušně k zákazníkovi.
