Článek
Záhadný hluk ze sklepa
Jedno odpoledne jsem šla pro prádlo a uslyšela známý zvuk pračky. Bylo to zvláštní, protože jsem věděla, že jsem žádný program nespustila. Sešla jsem dolů a všimla si, že buben je plný cizích věcí. Podle vůně aviváže mi bylo jasné, že to nejsou naše věci. Byla jsem tak překvapená, že jsem jen stála a poslouchala, jak se sousedova košile točí v mé vlastní pračce.
Podezření se potvrdilo
Nechtěla jsem hned obviňovat nikoho konkrétního, tak jsem si dala pár dní na pozorování. Kdykoli jsem šla do sklepa v jiný čas, bylo všechno v klidu. Pak jsem ale jedno ráno přišla a opět slyšela hučení. Tentokrát jsem počkala za rohem. Když se dvířka otevřela, vyšel z nich soused z druhého patra s hromadou svého prádla. Jen na mě krátce kývl a dělal, že je to úplně normální. V tu chvíli se ve mně něco zlomilo.
Nečekaná lekce
S mužem jsme to večer probírali a oba jsme cítili, že sousedovo chování nemůžeme nechat bez reakce. Domluvit se s ním by asi nestačilo, protože očividně neměl ani trochu studu. Nakonec mě napadla zvláštní věc. Vzala jsem láhev bělidla a nalila trochu do zásobníku pračky. Nechala jsem ho otevřený a čekala, co bude dál.
Sousedův šok
O dva dny později jsem znovu slyšela hučení. Tentokrát jsem nešla dolů. Jen jsem čekala, až cyklus skončí. Za chvíli se ozvalo prudké otevření dveří a z chodby zaznělo rozčilené volání. Soused běhal po chodbě s prádlem, které mělo na několika místech vybělené skvrny. Na tváři mu bylo vidět, že nechápe, co se stalo. Rychle zmizel ve svém bytě a od té doby jsem ho u naší pračky nikdy neviděla.
Ticho po bouři
Nikdy jsme se k tomu spolu nevrátili. On mi už jen pokaždé zamračeně kývl, když jsme se potkali u schránek. Mně to ale stačilo. Někdy člověk nemusí nic říct, aby dal jasně najevo, že jeho věci nejsou na hraní. A od té doby jsem si jistá, že naše prádlo pere jen ten, kdo má.
