Článek
Podivná změna na zahradě
Jedno ráno jsem vyšel ven a zůstal stát s otevřenou pusou. Moje řada mladých stromků, kterou jsem vysadil podél plotu, byla pryč ze svého místa. Ne zmizela, ale stála o několik metrů dál, dál od hranice našeho pozemku. Chvíli jsem si myslel, že se mi to zdá, pak jsem si všiml čerstvé hlíny a pochopil, že někdo zasáhl.
Rozhovor přes plot
Šel jsem k sousedovi a zeptal se, co se stalo. Odpověděl bez zaváhání, že je posunul, protože by prý v budoucnu vrhaly stín na jeho zahradu. Řekl to tak samozřejmě, jako by měl právo si moje stromy přemístit, kdykoli se mu zachce. Snažil jsem se zůstat v klidu a vysvětlit mu, že ty stromy jsou moje a že si přeju, aby stály tam, kde jsem je zasadil. Jen pokrčil rameny a pronesl, že teď je to pro všechny lepší.
Rozhodnutí přišlo rychle
Celý den jsem chodil kolem zahrady a cítil v sobě směs bezmoci a vzteku. Věděl jsem, že se můžu obrátit na úřady, ale taky jsem věděl, že by to trvalo měsíce. Chtěl jsem něco, co bude jasné a okamžité. Večer mě napadl plán, který byl jednoduchý a přitom účinný.
Nová výsadba
Další den jsem koupil deset rychle rostoucích stromků. Tentokrát to byly husté túje, které dokáží vytvořit zelenou stěnu během pár let. Zasadil jsem je přesně na hranici pozemku, těsně u plotu. Soused se objevil hned, jak uviděl, co dělám, a s lehce podrážděným hlasem se zeptal, proč je dávám tak blízko. Odpověděl jsem jen: „Chci mít klid a soukromí.“ Neřekl nic a odešel zpět do domu.
Teď už bude mít smůlu
Až túje vyrostou, bude mít v obýváku tmu a nic s tím nenadělá. Měl se domluvit jako rozumný člověk, místo aby jednal za mými zády. Tohle byla moje odpověď, tichá, ale jasná. Teď už jen čekám, až zelená stěna ukáže, že některé hranice se nepřekračují.
Poučení z celé věci
Celá situace mi ukázala, že někdy není třeba křičet ani se hádat. Někdy stačí udělat krok, který řekne všechno za vás. A pokaždé, když zalévám ty nové stromky, vím, že jsem si svůj prostor ubránil po svém a bez zbytečných slov.
