Článek
První pokusy o domluvu
Jednou večer jsme ho načapali, jak stojí přímo u našeho plotu s cigaretou v ruce. Kouř stoupal vzhůru a přes otevřené okno šel přímo do ložnice. Manžel na něj zavolal, ať to nedělá, že nám to vadí. Soused se usmál, omluvil se a slíbil, že se to už nebude opakovat. Věřila jsem, že je to vyřešeno. Jenže za pár dní jsem se probudila ve dvě ráno a cítila kouř znovu. Když jsem pohlédla z okna, stál tam zase, tentokrát u naší terasy.
Slušnost nestačila
Ráno jsme ho zastihli a řekli mu, že tohle už opravdu nejde. Připomněli jsme mu, že zahrada je soukromý pozemek a že jeho cigarety nám dělají ze spaní peklo. Jen pokrčil rameny a odvětil, že si chodí jen trochu zarelaxovat, a že snad o nic nejde. Tím mě dohnal k bezmoci a manžela k rozhodnutí, že už to nenechá jen tak.
Alarm na terase
Manžel nemusel nic složitě vymýšlet. Vzal obyčejný zvukový alarm na baterie, který měl původně sloužit jako odstrašovač proti zlodějům, a nenápadně ho připevnil na terasu. Stačilo, aby někdo přišel blíž, a okamžitě se rozezněl hlasitý pískot, který by probudil kohokoliv v domě. Byla jsem zvědavá, jestli to na našeho souseda zapůsobí.
Noční lekce
Asi za dva dny, přesně v čase, kdy měl svou obvyklou pauzu, jsem uslyšela kroky. Vzápětí známé škrtnutí zapalovače a hned na to ohlušující řev alarmu. Vyskočila jsem z postele a běžela k oknu. Soused stál na terase úplně zkoprnělý, cigareta mu vypadla z ruky a chvíli vypadal, že ani neví, odkud se ten zvuk bere. Pak nadskočil, zakopl a v panice utíkal pryč tak rychle, že málem spadl přes plot. Celá scéna trvala sotva minutu, ale působila jako z komedie.
Ticho po bouři
Od té noci se k nám už nikdy neodvážil přijít. Zahrada zůstala čistá, žádné špačky v trávě, žádný kouř pod okny. Nejvíc mě ale pobavilo, že když jsme se s ním potkali o pár dní později před domem, přešel na druhý chodník a dělal, že nás nevidí. Tehdy jsem pochopila, že manželovo řešení bylo nejen účinné, ale také nezapomenutelné.
