Článek
Začalo to drobnostmi
Nikdy jsme nebyli s manželem nějací puntičkáři na korunu, ale když nám už třetí měsíc po sobě přišel vyšší účet za elektřinu, začalo nám to vrtat hlavou. V domě jsme nic neměnili, žádný nový spotřebič, dokonce jsme si dávali pozor, abychom zbytečně nesvítili. Jenže účty ne a ne klesnout. Začali jsme přemýšlet, jestli se někde nestala chyba, nebo jestli nám někde něco neutíká.
Jednoho dne, když jsme se vraceli z nákupu o něco dřív než obvykle, zahlédli jsme souseda, jak leze přes plot s oranžovou prodlužovačkou v ruce. Nejdřív jsme tomu nevěřili, ale jakmile jsme přišli blíž, bylo to jasné. Měl naši zásuvku za domem a prostě si z ní bral, když jsme nebyli doma. Vypadal u toho, jako by to dělal běžně.
Manžel dostal nápad
Nechtěli jsme dělat scény ani volat policii. Soused je ten typ, co se pak bude vymlouvat a dělat uraženého. Tak jsme si řekli, že mu trochu oplatíme stejnou mincí. Manžel vymyslel, že si na něj počkáme. Udělali jsme, že nejsme doma, všude jsme zhasli, odpojili televizi a šli do sklepa, odkud jsme měli výhled na zadní zahradu.
Trvalo to asi půl hodiny, než se zase objevil. Tentokrát už sebejistě, žádné ohlížení. Vzal kabel a zapojil ho k nám. Jakmile měl připojeno, manžel vylezl nahoru a vypnul hlavní jistič. Za pár minut ho zase zapnul. A pak znovu vypnul. A znovu. Slyšeli jsme, jak se rozčiluje. Nejdřív asi nechápal, co se děje. Pak přiběhl ke kabelu a začal ho odpojovat.
Zásuvka zůstala prázdná
Kabel si samozřejmě už nikdy nepřišel zapojit. Manžel dal na zásuvku plastový kryt se zámkem, pro jistotu. Od té doby máme klid a účty se vrátily do normálu.
Vůbec jsme se nehádali. Myslím, že ten jeho trapas stačil. Asi si myslel, že o tom nevíme, že se u nás nikdo nevyzná v účtech. Jenže jsme stará škola a všechno si zapisujeme. A když se začne něco zvedat, tak to prostě zkoumáme.
