Článek
Telefonát, který změnil plán svátků
Bylo to dva dny před Štědrým dnem. V kuchyni vonělo cukroví, stromek byl ozdobený a já měla pocit, že letos se všechno nějak sešlo. Telefon zazvonil ve chvíli, kdy jsem sundávala poslední plech z trouby. Hlas na druhém konci byl nejistý a zadýchaný. Tchyně skončila v nemocnici. Náhlé potíže, vyšetření, jistota, že svátky stráví na lůžku.
V tu chvíli ze mě všechna vánoční nálada vyprchala. Byla sama už několik let a Vánoce pro ni vždycky znamenaly hodně. Představa, že leží mezi cizími lidmi, mě svírala u žaludku. Bez dlouhého rozmýšlení jsme se sbalili a jeli za ní.
Nemocniční chodby místo koled
Nemocnice byla tichá, skoro prázdná. Vánoční výzdoba působila spíš smutně než slavnostně. Přinesla jsem jí domácí cukroví a malou ozdobu ze stromku, aby měla aspoň něco známého u sebe. Snažila se usmívat, ale viděla jsem, jak je zklamaná. Pořád opakovala, že nám zkazila svátky.
První dny byly jednotvárné. Návštěvy, krátké rozhovory, čekání na výsledky. Všechno se točilo kolem zdravotního stavu a kolem toho, kdy ji pustí domů. A pak jsem si začala všímat drobností. Vždycky, když jsme přišli, byla upravenější než předtím. Vlasy sčesané, úsměv lehčí. A pokaždé se dívala ke dveřím, jako by na někoho čekala.
Nenápadné setkání
Jedno odpoledne jsem přišla dřív a zastihla jsem ji, jak si povídá s mužem z vedlejšího pokoje. Smáli se. Opravdu smáli, tak jak jsem ji dlouho neviděla. Když mě uviděla, trochu znejistěla, ale v očích měla jiskru. Později mi pošeptala, že se dali do řeči u automatu na kávu. Oba tam byli sami, oba tam měli trávit Vánoce.
Další dny už bylo jasné, že to není jen náhoda. Psali si vzkazy na papírky, protože večer musel být klid. Sdíleli jídlo z nemocničního tácu, komentovali televizi, smáli se drobnostem. Já jsem tam byla spíš do počtu. Najednou už nebyla osamělá pacientka, ale žena, která se těší na další den.
Štědrý den jinak
Na Štědrý den jsme přišli s malým stromkem v květináči. Postavili jsme ho mezi postele. Sestry se usmívaly a nikdo nic nenamítal. Večer byl zvláštní, tichý, ale ne smutný. Tchyně mi pošeptala, že tohle jsou její nejhezčí Vánoce za poslední roky. Ne proto, že by byly dokonalé, ale protože nebyla sama.
Když ji po novém roce propustili, byl už doma několik dní. Přesto přijel. Stál před nemocnicí s květinou v ruce, nejistý a trochu nesvůj. Zůstala jsem pár kroků stranou a měla pocit, že sleduju něco křehkého, co se teprve rodí. Odjeli spolu na kávu a mně došlo, že některé příběhy se nezačnou plánem, ale náhodou.
