Článek
Podivné změny v garáži
Jsem muž v důchodu a žiju sám v domku na okraji menšího města. Mám jednoduchý život, starám se o zahradu, chodím na procházky a udržuji si pořádek. Jednoho dne jsem si všiml, že v garáži není vše tak, jak jsem nechal. Pár věcí bylo jinak posunutých, někdy se zdálo, že vrata nejsou zavřená přesně tak, jak je zavírám já. Nejprve jsem to bral jako svou nepozornost.
Jenže se to opakovalo čím dál častěji. Když jsem jednou přišel pro kolo, cítil jsem uvnitř cizí pach, takový těžký a zatuchlý, který tam nikdy nebýval. Trochu mě to zneklidnilo, ale pořád jsem si říkal, že to musí mít nějaké rozumné vysvětlení.
Rozhodnutí nainstalovat kameru
Po několika týdnech už mě to ale přestalo bavit. Každý den jsem přemýšlel, jestli si nevymýšlím, nebo jestli si někdo opravdu dovoluje chodit do mého prostoru. Zavolat policii mi přišlo přehnané, neměl jsem žádný důkaz. Nakonec jsem se rozhodl koupit malou kameru, která vypadala jako čidlo. Nainstaloval jsem ji tak, aby nikdo nepoznal, že tam je.
První noc nic. Druhá taky ne. Třetí den jsem šel zkontrolovat záznam a zatajil se mi dech. Na obrazovce jsem viděl svého souseda z vedlejšího domu, jak se tiše vplížil do garáže. V ruce měl malý batoh, rozhlédl se a natáhl si starou deku, kterou tam mám.
Šokující zjištění
Nevěřil jsem vlastním očím. Celou noc tam ležel a spal. Ráno, když jsem si myslel, že klidně odpočívám ve své posteli, on potichu vyšel ven, upravil deku a zmizel. Byl jsem zmatený a trochu vyděšený. Nešlo o krádež, nic mi nebral, jen tam nocoval.
Další noc to udělal znovu. Tehdy mi došlo, že to není náhoda. V hlavě mi vířily otázky. Proč to dělá. Nemá kde bydlet. A proč se nesvěří. Byl to muž kolem padesátky, vždycky působil trochu uzavřeně, ale nikdy mi nepřipadalo, že by měl takové problémy.
Rozhovor se sousedem
Čtvrtý den ráno jsem si na něj počkal. Když vycházel z garáže, postavil jsem se do dveří. Lekl se a začal blekotat omluvy. Nakonec z něj vypadlo, že jeho žena je prý doma pořád nervózní, pořád mu něco vyčítá a on už to nemůže vydržet. Prý nechce rozvod, ale někdy si potřebuje oddechnout a mít klid. A když si vypije doma, je zle, tak si chodí dát pár panáků ke mně do garáže, aby se uklidnil.
Stál jsem tam a nevěděl, jestli se mám smát, nebo zlobit. Všechno to napětí kvůli tomu, že si chodí schovávat flašku ke mně.
Jak to dopadlo
Nakonec jsme si popovídali. Řekl jsem mu, že tohle dělat nemůže, ale že když potřebuje vypustit páru, můžeme si občas sednout venku na zahradě a dát si skleničku spolu. Poděkoval mi a slíbil, že už mi do garáže nepoleze.
Když se dnes podívám na tu nahrávku, pořád se musím usmívat. Myslel jsem, že odhalím zloděje nebo někoho bez domova, a místo toho jsem našel chlapa, který utíká před vlastní ženou a hledá trochu ticha mezi krabicemi s nářadím.
