Článek
Podezření, které nešlo ignorovat
Všechno začalo nenápadně. Nejprve jsme si všimli, že jedna mladá jabloň má ulomené dvě větve. Připisovala jsem to větru, protože zrovna foukalo. Jenže o týden později byla poškozená další. Větve byly zlomné čistě, jako by je někdo úmyslně zkrátil pilkou. Když jsem to zmínila manželovi, jen mávl rukou, ale já jsem cítila, že se něco děje.
Situace se postupně zhoršovala. Stromky, které jsme s láskou sázeli před pár lety, začaly být jeden po druhém poničené. Zahrada pro nás nebyla jen kusem pozemku, byla to naše oáza. Každý strom jsme si pěstovali s představou, že tam jednou budeme sedět ve stínu a jíst vlastní ovoce. Proto mě čím dál víc trápilo, že o ně přicházíme.
Stopy vedly k plotu
Jedno odpoledne jsem na kmeni hrušně našla čerstvé rýhy, které vedly směrem k plotu. Mezi větvemi byl zachycený kousek látky. Ačkoliv jsem si netroufla nikoho obvinit, hlavou mi bleskla jediná možnost. Za plotem bydlí pan Novák, starší pán, se kterým jsme nikdy neměli dobré vztahy. Často si stěžoval, že mu naše stromy stíní záhon.
Když jsem to řekla manželovi, připomněl mi, že loni jsme už měli spor o spadané listí. Tehdy tvrdil, že listí mu ničí trávník. Měla jsem nepříjemný pocit, že tentokrát se rozhodl jednat jinak.
Past na zloděje klidu
Rozhodli jsme se, že musíme zjistit pravdu. Na zahradní kůlnu jsme nenápadně umístili malou kameru, která mířila na stromky u plotu. Nechtěla jsem se uchýlit k takovým krokům, ale bylo mi jasné, že jinak se to nikdy nedozvíme. Celé dny jsem pak byla napjatá a čekala, až se něco stane.
Netrvalo dlouho a trpělivost se vyplatila. Jedno ráno jsem si sedla k počítači a procházela záznamy. Srdce mi bušilo, když jsem uviděla známou postavu v tmavé bundě, jak se plíží k našim stromům. Bez váhání vytáhl z kapsy pilku a začal řezat větve. Můj pocit, že to dělá on, se potvrdil.
Konfrontace
Ještě ten den jsme šli za panem Novákem. Ukázali jsme mu záznam a zeptali se, proč to dělá. Nejprve se snažil zapírat, pak tvrdil, že jen upravuje větve, které přesahují na jeho stranu. Naše stromy ale byly poškozené mnohem víc, než by odpovídalo pouhému zastřihování.
Nakonec jen pokrčil rameny a odešel do domu. Už jsme s ním dál nemluvili. Od té doby si dává pozor, aby k plotu nechodil. Stromky sice nezachráníme všechny, ale aspoň jsme zjistili, kdo nám zahradu ničil.
Pocit zadostiučinění
Nebyla to radost, spíš zvláštní úleva. Už nemusím přemýšlet, jestli si to jen namlouvám. Někdy člověk nechce věřit, že by soused mohl úmyslně škodit, ale realita bývá jiná. Dnes už se staráme hlavně o to, aby se stromy vzpamatovaly a aby zahrada znovu ožila. A kameru na kůlně necháváme zapnutou, pro jistotu.
