Článek
Každodenní nepříjemnost
Když jsme se s manželem nastěhovali do našeho domu, těšili jsme se hlavně na zahradu. Chtěla jsem ji mít hezkou, s květinami a bylinkami, kam si člověk sedne s kávou a na chvíli vypne. Jenže klid brzy narušilo něco, co bych nečekala. Náš soused začal vodit svého psa venčit právě k nám.
Nejdřív jsem si myslela, že jde o nedorozumění. Plot mezi našimi pozemky byl jen nízký a starý, tak jsem si říkala, že si pes zkrátka spletl cestu. Jenže brzy se ukázalo, že pes přichází vždy s ním. Soused stál na cestě, kouřil cigaretu a nechal svého psa pobíhat po naší zahradě, jako by to bylo veřejné hřiště.
První pokusy o domluvu
Zkusila jsem to vyřešit po dobrém. Jednou jsem na něj zavolala a vysvětlila mu, že mi to není příjemné. Usmál se, přikývl a pronesl větu, která mi v uších zněla ještě dlouho: „Vždyť je to jen pes.“ Jenže o pár hodin později byl jeho pes na naší trávě znovu.
Nevadilo mi, že má někdo psa. Sama jsem zvířata měla vždy ráda. Vadilo mi ale, že nerespektoval naše soukromí. Každý den jsem nacházela nové hromádky a květiny byly poničené. Připadala jsem si bezmocná, protože slušná domluva nikam nevedla.
Cedule jako poslední krok
Po několika týdnech už jsem měla dost. Sedla jsem si k počítači, vytiskla velkou ceduli a napsala na ni jasně, že vstup cizím psům na náš pozemek je zakázán. Ceduli jsme s manželem pověsili na plot na dobře viditelné místo. Nebylo to nic urážlivého, jen přímé vyjádření toho, co si přejeme.
A světe div se, zabralo to. Od toho dne se sousedův pes na zahradě neobjevil. Soused, který se dřív tvářil, že je mu všechno jedno, začal svého psa venčit jinudy. Nikdy se neomluvil, nikdy neřekl ani slovo, ale stačilo mi to.
Klid, který jsem chtěla
Zahrada se znovu stala místem, kde můžu v klidu trávit čas. Konečně jsem se přestala rozčilovat a mohla se soustředit na to, co mě baví. Bylo zvláštní, jak obyčejná cedule dokázala vyřešit problém, se kterým jsem si lámala hlavu týdny.
Dnes už se na celou situaci dívám spíš s úsměvem, i když tehdy mi rozhodně do smíchu nebylo. Někdy lidé prostě potřebují jasné hranice. A cedule na našem plotě se stala přesně tím, co je dokázalo nastavit.
