Článek
Podivná ztráta vody
Měla jsem na zahradě velké sudy, které jsme s manželem před lety pořídili, aby nám dešťová voda pomáhala při suchých obdobích. Vždycky se rychle naplnily, ale poslední měsíce jsem si všímala, že hladina v nich byla nižší než obvykle. Přičítala jsem to počasí, ale pak jsem jednou po nočním dešti šla hned ráno zkontrolovat sudy a byly sotva do půlky plné. To už mi nedávalo smysl.
Nenápadná trubka
Začala jsem být pozornější. Všimla jsem si, že u plotu za keři je půda podezřele podmáčená. Až příliš blízko našeho okapu. Když jsem se sklonila, zahlédla jsem tenkou plastovou trubku, která mířila přes škvíru v plotě rovnou k sousedovi. Nemohla jsem tomu uvěřit. On si skutečně přivedl hadičku až k našemu svodu, aby mu stékala voda do jeho nádrže.
Tiché pozorování
Nechtěla jsem dělat skandál bez důkazů. Několik večerů po sobě jsem si sedla na lavičku a dělala, že čtu. Přitom jsem koutkem oka sledovala, co se bude dít. A skutečně. Soused vždy po setmění přišel k plotu a kontroloval, zda hadička funguje. Voda z naší střechy tekla přímo do jeho barely. Zlost ve mně vřela, ale zároveň jsem cítila, že se mi nabízí příležitost ho přistihnout rafinovaně.
Nápad s pastí
Jednou večer, když byl manžel doma, jsme vymysleli jednoduchý trik. Sundali jsme hadičku z našeho svodu, nasměrovali ji do velkého kbelíku a naplnili ho jen trochu. Do vody jsme přidali potravinářské barvivo, které bylo naprosto neškodné, ale výrazně modré. Hadičku jsme pak vrátili na místo a čekali, co se stane.
Odhalení
Po příštím dešti jsme vyšli na zahradu a sudy byly opět napůl prázdné. Tentokrát jsme se vydali podívat přes plot. Sousedův barel byl plný, ale voda v něm zářila modře jako moře na dovolené. Neměl, jak by to vysvětlil. Když jsme se ho přímo zeptali, tvářil se zaskočeně, pak se snažil vymlouvat, že to musela být nějaká technická chyba. Ale věděl, že jsme ho nachytali.
Nečekaný obrat
Od té doby trubka zmizela a soused se na nás dlouho nemohl ani podívat. Pro nás to ale bylo zvláštně osvobozující. Už jsme nemuseli přemýšlet, kam se ztrácí voda. A pokaždé, když naplním konev z našeho sudu, vzpomenu si na tu modrou hladinu u něj za plotem. Byla to scéna, kterou bych si předtím nikdy nedokázala představit, a přitom se mi navždy vryla do paměti.
