Článek
Chodba jako skladiště
Bydlím v paneláku už třicet let a nikdy jsme neměli problémy se sousedy. Všichni se snažili udržovat společné prostory čisté a uklizené. Před časem se ale do bytu naproti nastěhoval mladý muž, který si z chodby udělal skladiště. Nejprve tam nechal staré křeslo. Říkala jsem si, že ho asi za pár dní vyhodí. Místo toho přibývaly další věci. Skříně bez dveří, starý stůl, matrace a dokonce i nefunkční pračka. Naše chodba se proměnila v bludiště, kde se muselo proplétat mezi nábytkem.
Trpělivost došla všem
Několikrát jsme mu s ostatními sousedy slušně naznačili, že to není v pořádku. Přikývl, že se o to postará, ale nic se nestalo. Uplynuly tři měsíce a nábytek tam dál hnilo. Lidé z domu si stěžovali, že se už nedá ani vynést koš, protože člověk zakopává o staré skříně. Na schůzi jsme řešili, co s tím. On se schůze neúčastnil a žádné omluvy jsme se nedočkali. Moje nervy začaly povolovat, protože jsem kolem jeho harampádí chodila několikrát denně.
Nápad s bazarem
Jednou, když jsem si stěžovala sousedce z přízemí, napadlo ji, že bychom to mohli zkusit prodat. Zeptaly jsme se několika lidí v domě a všichni souhlasili, že pokud se toho zbavíme, nikdo nic nenamítá. Sepsaly jsme, co tam je, nafotily věci a vložily je na internetový bazar. Překvapilo mě, jak rychle se ozvali zájemci. Staré křeslo si odvezla mladá slečna, která si ho chtěla přečalounit. Pračka i skříně zmizely během jednoho víkendu.
Reakce souseda
Když přišel domů a viděl prázdnou chodbu, zuřil. Tvrdil, že jsme mu ukradli majetek. Odpověděla jsem, že jsme ho několikrát upozorňovali a že na chodbě není žádná garáž. Nakonec přestal vyhrožovat a jenom bručel. Nejspíš věděl, že by na policii nevysvětlil, proč několik měsíců blokoval společný prostor. Mně se hned ulevilo. Chodba byla čistá, bez zápachu starých věcí.
Klid po bouři
Od té doby tam už nikdy nic neodložil. Možná pochopil, že si s námi nemůže dělat, co chce. Z peněz, které jsme získali, jsme koupili nové květiny do vchodu a zbylo i na čistící prostředky. Mám radost, že jsme se dokázali domluvit a udělat něco, co prospělo všem. Dnes, když procházím tou samou chodbou, se musím usmívat. Nikdo by nevěřil, jaký chaos tam panoval, a já jsem ráda, že jsem tehdy sebrala odvahu jednat.
