Článek
Nečekaná návštěva na chodbě
Stála tam sousedka, se kterou se známe jen letmo. Nikdy jsme si nepovídaly déle než pár vteřin, takže už její přítomnost u mých dveří byla zvláštní. Byla slušná, trochu nervózní, pořád se rozhlížela po chodbě, jako by nechtěla, aby ji někdo slyšel. Hned mi řekla, že mi to musí oznámit dřív, než se to dozvím jinak.
Zpráva, která se tvářila nevinně
Řekla mi, že se vedle mě budou stěhovat noví lidé. Ne úplně cizí, ale z jiného patra. Dodala, že bych o tom měla vědět, protože v domě už s nimi byly problémy. Nepořádek na chodbě, hluk, večírky, cizí lidé v noci.
Věci, které jsem dosud nemusela řešit
Do té chvíle jsem měla pocit, že bydlím v klidném domě. Občasné dupnutí, zavřené dveře, běžný provoz. Najednou jsem si ale uvědomila, jak moc je můj klid závislý na lidech kolem. Sousedka mi popsala situace, které se děly o patro výš, a bylo jasné, že to nebyly výjimečné večery, ale opakovaný problém.
Jakmile odešla, začala jsem si automaticky představovat, jaké to bude. Jestli se budu v noci budit. Jestli budu řešit bordel přede dveřmi. Jestli budu mít pocit, že si nemůžu v klidu otevřít okno nebo vyjít na chodbu v teplácích. Ne proto, že bych se styděla, ale protože kolem budou pořád cizí lidé.
Pocit domova dostal trhlinu
Ten byt jsem si vybírala pečlivě. Bylo pro mě důležité, že je tu ticho, normální sousedé a žádné drama. Najednou jsem si připadala naivní. Jako bych zapomněla, že domov není jen o čtyřech stěnách, ale i o tom, kdo žije hned za nimi. A že tohle nemám pod kontrolou.
Poprvé mi hlavou problesklo, jestli by nebylo jednodušší odejít dřív, než se to zhorší. Ne že bych hned hledala nový byt, ale ta myšlenka tam byla. Tiché zvažování, jestli chci čekat, až se situace vyhrotí, nebo jestli má cenu odejít ve chvíli, kdy je to ještě jen varování.
Čekání na první večer
Teď žiju v podivném mezičase. Ještě se nic nestalo, ale už nejsem v klidu. Každý zvuk na chodbě vnímám víc než dřív. Dveře vedle jsou zatím zavřené, byt prázdný, ale v hlavě už mám obraz toho, co může přijít. A právě to čekání, kdy se zatím nic neděje, ale klid už zmizel, je možná horší než samotný hluk, který teprve přijde.
