Článek
Nové bydlení a první dojmy
Když jsme se s manželem přestěhovali do malého města, těšili jsme se na klidnější život. Domek byl útulný, zahrádka malá, ale příjemná. Naše sousedka, paní v důchodovém věku, se nám od začátku zdála vřelá a zvědavá. Nosila nám koláče, občas se zastavila u branky a ptala se, jak se nám daří.
Až příliš mnoho vědomostí
Brzy jsme si ale všimli něčeho zvláštního, sousedka se mě ptala na věci, které jsem jí nemohla stihnout povědět. Zmínila se třeba o tom, že máme rozbitou židli v kuchyni, nebo že manžel přinesl domů nové boty. Byly to drobnosti, ale zarážející.
Stísněný pocit
Zprvu jsme si říkali, že možná zaslechla něco přes plot nebo okno. Jenže čím víc se ptala, tím víc mi bylo nepříjemně. Začala jsem mít pocit, že u nás snad tráví čas, aniž bychom o tom věděli. Když jednou poznamenala, že máme krásné nové povlečení, došlo mi, že musela mít přístup k něčemu, co normálně vidět nemohla.
Pátrání po vysvětlení
Začali jsme si doma všímat detailů. Zatahovali jsme závěsy, zavírali okna, zkoušeli jsme ignorovat její všetečné otázky. Přesto stále věděla víc, než by měla. Nakonec se manžel rozhodl obejít zahradu a zkontrolovat plot. Byl starý, na několika místech porostlý břečťanem, ale jinak vcelku zachovalý. Až u zadní části narazil na malou díru mezi prkny.
Nepříjemné odhalení
Nejprve jsme tomu nechtěli věřit. Ale pak jsem si všimla, že když jsem na zahradě věšela prádlo, listy v břečťanu se jemně pohnuly. Byla tam. Stála u svého plotu a dívala se. Najednou mi zapadly všechny střípky dohromady. Věděla, co nosíme, co máme na stole, dokonce i co říkáme, když se bavíme venku.
Co následovalo
Cítila jsem se strašně poníženě. Měla jsem pocit, jako by mi někdo sáhl do soukromí. Nechtěla jsem dělat scény, ale věděla jsem, že to takhle dál nejde. S manželem jsme koupili dřevěné latě a celou část plotu opravili. Díru jsme pečlivě zadělali. Od té chvíle už sousedka nevěděla o našem životě nic nového.
Ticho po bouři
Přestala k nám chodit s koláči, přestala se vyptávat. Jen nás občas sleduje z okna, když jdeme kolem. A já si pokaždé vzpomenu, jak dlouho jsme žili v domnění, že máme vstřícnou sousedku, zatímco ona si v klidu stavěla obraz našeho života přes malou díru ve starém plotě.
