Článek
První podezření
Bydlíme s manželem v menším městě a auto nechávám většinou na dvoře. Poslední měsíce jsem si ale začala všímat, že mi benzín mizí rychleji než dřív. Nejdřív jsem to přisuzovala vlastní nepozornosti nebo špatnému odhadu spotřeby. Jenže když jsem zjistila, že po dvou dnech stání na místě mi chybí skoro čtvrt nádrže, začalo mi to vrtat hlavou.
Důkaz místo domněnek
Neměla jsem odvahu někoho hned obviňovat. V domě se ale pohybují jen čtyři lidé: já, manžel, naše dcera a jeho sestra, která se k nám před časem nastěhovala. Všichni ostatní mají vlastní auta a klíče od našeho vozu nemají. Manžel mi tvrdil, že s autem nikam nejezdí a dcera řidičák vůbec nemá. Jediná možnost byla švagrová, ale nechtěla jsem si připustit, že by si takhle dovolila.
Plán s GPS
Koupila jsem malý GPS lokátor a schovala ho pod sedadlo. Druhý den jsem se přihlásila do aplikace a srdce mi bušilo, když jsem viděla, že se auto hýbe, přestože jsem byla doma. Trasa vedla přesně na adresu, kde švagrová pracuje. V tu chvíli už nebylo pochyb. Jezdila mým autem do práce a ani jí nepřišlo zvláštní, že mi spotřeba nesedí.
Konfrontace před rodinou
Chtěla jsem to vyřešit v klidu, ale v sobě jsem cítila vztek i zklamání. Počkala jsem na nedělní oběd, kdy byla doma celá rodina. Položila jsem mobil na stůl a ukázala mapu s trasami auta. Zeptala jsem se, kdo to vysvětlí. Švagrová zbledla a začala koktat, že to bylo jen párkrát a že se bála říct si o půjčení. Manžel na ni jen nevěřícně koukal a rodiče, kteří přijeli na návštěvu, zůstali úplně zticha.
Důsledky
Nešlo ani tak o benzín nebo kilometry na tachometru. Byla to zrada důvěry. Po obědě jsem jí řekla, že pokud se ještě jednou dotkne auta bez dovolení, sbalí si věci a odejde. Od té doby se mezi námi něco změnilo. Mluvíme spolu jen zdvořile, ale už jí nemůžu věřit. Rodina to bere jako malichernost, jenže pro mě to bylo varování, že i blízcí lidé dokážou překročit hranici, pokud jim to člověk dovolí.
