Článek
Podezření doma
Bydlíme s manželem sami, jen občas k nám přijde náš dospívající syn. Začala jsem přemýšlet, zda by mohl mít s mizícími penězi něco společného. Bolelo mě to už jen vyslovit, ale možnosti moc nebyly. Manžel si všiml, že vždy zmizelo něco po jeho návštěvě. Nedokázali jsme tomu uvěřit. Vždy byl slušný kluk, nikdy jsme s ním neměli větší problém.
Rozhodnutí jednat
Jednoho večera jsme seděli s manželem v kuchyni a přemýšleli, jak zjistit pravdu. Nakonec jsme se rozhodli pro jednoduchou past. Do šuplíku, odkud se peníze ztrácely, jsme dali menší obnos a každý bankovku označili drobnou tečkou zespodu. Byla jsem nervózní. Část mě doufala, že se nic neztratí a ukáže se, že se pletu.
Nepříjemné potvrzení
Syn přišel na víkend. Všechno bylo jako vždy, smál se, povídali jsme si. Po jeho odchodu jsem šla ke skříňce a hrdlo se mi sevřelo. Dvě bankovky byly pryč. S manželem jsme jen seděli a mlčeli. Věděli jsme, že budeme muset mluvit. Byl to pocit zklamání i strachu. Nechtěla jsem ztratit důvěru mezi námi.
Konfrontace
Když přišel příští víkend, položila jsem před něj ty označené bankovky. Zůstal sedět a v očích měl šok. Chvíli mlčel a pak potichu řekl: „Potřeboval jsem peníze, bál jsem se říct.“ Vysvětlil, že se dostal do problémů s kamarády a styděl se požádat o pomoc. Nebyl to zlý úmysl, spíš bezmoc.
Návrat důvěry
Nebyla jsem na něj pyšná, ale zároveň jsem cítila úlevu, že jsme to vyřešili otevřeně. Řekli jsme mu, že důvěru si bude muset znovu získat a že příště musí mluvit. Od té doby si dáváme větší pozor nejen na peníze, ale hlavně na to, abychom spolu víc komunikovali. Ta past ho zahanbila, ale možná právě díky tomu jsme si uvědomili, jak křehká dokáže být důvěra v rodině.
