Článek
První dojem
Když přišla, působila mile a klidně. Měla na sobě jednoduché šaty, mluvila slušně a zajímala se o všechno možné. Syn se vedle ní choval jinak, byl pozorný a dokonce se usmíval. Manžel seděl naproti a sledoval ji, nejdřív mlčky, pak se zapojil do hovoru. Ze začátku to vypadalo, že si sednou, oba měli rádi historii a začali se bavit o škole a o tom, co by chtěli po maturitě dělat.
Jedna věta změnila náladu
Když přišla řeč na práci, dívka se zmínila, že by po škole chtěla pokračovat na vysoké a že už teď pracuje v neziskové organizaci, která pomáhá lidem bez domova. Řekla to úplně přirozeně, jako by mluvila o brigádě v knihkupectví. Jenže v tu chvíli manžel ztuhl. Vzal si ubrousek, otřel si ústa a bez jediného slova vstal od stolu. Neřekl ani „promiňte“, prostě odešel do obýváku a zapnul televizi.
Ticho, které bolelo
Zůstali jsme tam sedět tři. Dívka zrudla a já se snažila zachránit situaci, začala jsem se ptát na tu její práci, ale bylo cítit, že už to nejde. Syn se díval do talíře, celý zaražený, a já měla chuť se propadnout. Po pár minutách se dívka omluvila, že musí jít, a rychle si sbalila věci. Syn ji vyprovodil ke dveřím, aniž by se na mě podíval.
Výbuch v kuchyni
Když se vrátil, manžel už seděl u stolu a tvářil se, jako by se nic nestalo. Zeptala jsem se ho, co to mělo znamenat, a on jen odvětil, že nemá potřebu se bavit s lidmi, kteří berou peníze za to, že „nic nedělají“. Prý by raději viděl, kdyby si našla poctivou práci, ne „parazitovala na systému“. Zírala jsem na něj v šoku. Měla jsem pocit, že mluvím s cizím člověkem.
Synův pohled
Ten večer se mnou syn vůbec nemluvil. Zavřel se v pokoji a jen jsem slyšela, jak mu zvoní telefon. Druhý den ráno odešel do školy dřív, než jsme vstali. Když se vrátil, řekl, že se s tou dívkou omluvil a že ho to celé mrzí. Manžel na to nereagoval, jen si dál četl noviny. V tu chvíli jsem pochopila, že pro něj je svět černobílý a že o empatii s lidmi, kteří nemají to štěstí, nechce ani slyšet.
Co zůstalo po jednom obědě
Od té doby se doma o politice ani o pomoci druhým nemluví. Syn si s tou dívkou dál píše, i když už ji k nám znovu nepřivedl. A já se pokaždé, když vařím nedělní oběd, přistihnu, že se bojím, aby se něco podobného neopakovalo. Jedna jediná věta dokázala odhalit, jak hluboká propast mezi námi vlastně je.
