Článek
Co stálo v žákovské
Byla tam věta, která nás doslova zarazila. Učitelka napsala, že syn byl přistižen s mikroskopem, který patří škole. Měl ho prý ve své tašce a podle jejího názoru ho chtěl odnést domů bez dovolení. Jenže my jsme věděli, že to není pravda. Syn má totiž vlastní mikroskop, který jsme mu pořídili k loňským narozeninám, protože se zajímá o přírodní vědy. Dokonce s ním doma často zkoumá různé preparáty a ukazuje nám své objevy.
Manželova reakce
Jakmile manžel přečetl slovo krádež, úplně zrudl. Vnímal to jako vážné obvinění, které může našemu synovi zůstat navždy přilepené k pověsti. Ani na vteřinu nezaváhal a hned vytáčel číslo na ředitelnu. V jeho hlase byla slyšet rozhořčenost a rozhodnost. Chtěl okamžitě vysvětlit, že syn nic neukradl, protože mikroskop, který měl u sebe, byl náš vlastní.
Synův výraz
Mezitím jsem se podívala na syna. Stál tam, celý zaražený, s očima sklopenýma k zemi. Byl zmatený a smutný. Vysvětlil, že si vzal do školy svůj mikroskop, protože chtěl ukázat spolužákům, co všechno už s ním doma zkoumal. Nenapadlo ho, že by ho někdo mohl považovat za školní pomůcku. Nikomu nic neříkal, prostě ho ráno zabalil do batohu a odnesl.
Telefonát s ředitelem
Ředitel byl nejprve překvapený, ale když manžel vysvětlil, že máme doma stejný typ mikroskopu a že dokonce na něm máme ještě nalepený štítek z obchodu, slíbil, že celou věc okamžitě prověří. Ujistil nás, že pokud se opravdu jedná o vlastní vybavení, nebude z toho vyvozovat žádné důsledky. Po chvíli hovoru se situace začala uklidňovat, i když manžel měl pořád zvýšený hlas.
Rozhovor doma
Když manžel položil telefon, sedli jsme si všichni ke stolu. Vysvětlila jsem synovi, že i když měl dobrý úmysl, musí vždycky dopředu říct, co si do školy bere. Nemůže jen tak přinést vlastní pomůcky, aniž by o tom učitelka věděla. Pro něj to byla zkušenost, že i nevinný nápad může vést k nedorozumění.
Manželův pohled
Manžel však trval na tom, že škola by měla být opatrnější, než napíše tak závažné obvinění do žákovské. Tvrdil, že takový zápis může dítěti uškodit, i když se později ukáže, že to byla chyba. Byl přesvědčený, že jsme museli okamžitě reagovat, aby to nezůstalo bez povšimnutí.
Moje zamyšlení
Já jsem cítila, že pravda je někde uprostřed. Chápala jsem manželův hněv, ale zároveň jsem viděla, že učitelka mohla být upřímně zmatená, když uviděla mikroskop v synově tašce. Vždyť kdo by předpokládal, že si jedenáctileté dítě přinese vlastní vybavení, které je totožné s tím školním. Přesto jsem si řekla, že si to s učitelkou ještě osobně vysvětlíme.
Konečné vyjasnění
Druhý den jsme donesli do školy účtenku od nákupu mikroskopu a ukázali, že máme doma skutečně ten samý model. Učitelka se omluvila za nedorozumění a poznámku škrtla. Syn byl očividně rád, že se vše vysvětlilo. Pro nás to ale byla lekce, že musíme dávat pozor nejen na to, co si dítě do školy bere, ale i na to, jak rychle a prudce reagujeme na vzniklé situace.
Co mi to dalo
Když jsem večer usínala, došlo mi, že i když to celé bylo nepříjemné, nakonec nám to ukázalo něco důležitého. Že naše dítě má zájem o vědu, což je vlastně radostná věc. A že i když někdy vznikne omyl, jsme jako rodiče od toho, abychom ho dokázali vysvětlit a syna při tom podpořit.
