Článek
Nabídka, která zněla férově
Tchán byl vždycky prezentovaný jako schopný podnikatel. V rodině se o něm mluvilo s respektem, skoro až s obdivem. Když mi řekl, že hledá někoho spolehlivého a že by byl rád, kdybych nastoupila, připadalo mi to jako logický krok. Mluvili jsme o mzdě, o náplni práce i o smlouvě. Zazněla částka, která mi dávala smysl, a zmínka o bonusech za dobré výsledky firmy. Všechno působilo čistě a legálně.
Jak vypadala práce ve skutečnosti
Pracovní náplň byla běžná, ale tempo vysoké. Administrativa, tabulky, komunikace s klienty, řešení problémů, které nikdo jiný řešit nechtěl. Přesčasy se braly jako samozřejmost a očekávalo se, že člověk bude k dispozici i mimo pracovní dobu. Atmosféra byla zvláštní. Lidé si mezi sebou stěžovali, ale nahlas nikdo nic neřekl. Tehdy jsem tomu ještě nepřikládala velkou váhu.
Výplata, která nedávala smysl
Když mi přišla první výplata, zarazila jsem se. Částka byla zhruba o polovinu nižší, než jsme se původně bavili. Nešlo o drobný rozdíl, ale o zásadní výpadek. Nejdřív jsem si myslela, že jde o chybu nebo špatně spočítanou první mzdu. Až při pohledu na výplatní pásku mi došlo, kde je problém.
Bonus, který existoval jen na papíře
Přibližně padesát procent mzdy bylo vedených jako bonus za obrat firmy. Formálně bylo všechno v pořádku. Základní mzda byla nízká, zbytek navázaný na výkon celé firmy. Háček byl v tom, že podmínky pro vyplacení bonusu byly nastavené tak, aby se prakticky nikdy nedaly splnit. Obrat musel dosáhnout konkrétní částky, která se dlouhodobě pohybovala mimo realitu trhu. Když se firma přiblížila cíli, podmínky se upravily. Všechno legální, chytře sepsané a vždy v jeho prospěch.
Rozhovor bez emocí
Když jsem se na to zeptala, tchán reagoval klidně a věcně. Vysvětlil mi, že systém motivuje zaměstnance k lepším výkonům a že kdo chce vydělat, musí firmě pomoct růst. Když jsem namítla, že cíle jsou nereálné, jen pokrčil rameny. Podle něj to byl běžný model a kdo s tím má problém, není dostatečně loajální. V tu chvíli mi došlo, že přesně takhle funguje celý jeho byznys.
Jak vzniká bohatství
Začala jsem si všímat věcí, které mi dřív unikaly. Neustálé střídání zaměstnanců, minimum benefitů, tlak na výkon bez odpovídající odměny. Lidé odcházeli unavení a zklamaní, noví přicházeli s nadějí, že zrovna oni budou ti úspěšní. Nebyl to podvod, nebylo to nelegální. Bylo to jen velmi chytře nastavené tak, aby většina nikdy nedosáhla na to, co jí bylo slíbeno.
Celá situace se rychle propsala i do osobní roviny. O práci se doma nemluvilo, jako by šlo o nepříjemné tajemství. Partner byl rozpolcený a já cítila, že zůstávat ve firmě znamená mlčky souhlasit s něčím, co mi bylo proti srsti. Nešlo jen o peníze, ale o pocit manipulace zabalený do právně čistého obalu.
Odchod, který byl nevyhnutelný
Odejít nebylo jednoduché, ale bylo to nutné. Tchán to bral jako osobní selhání z mé strany, firma fungovala dál a systém se nezměnil. Já jsem si ale odnesla velmi konkrétní poznání. Někteří lidé nejsou bohatí proto, že by riskovali nebo tvořili hodnoty, ale proto, že dokážou nastavit pravidla tak, aby z nich vždycky těžili jen oni, i když všechno na první pohled vypadá naprosto v pořádku.
