Článek
Nabídka a pracovní smlouva
K nabídce došlo při obyčejné návštěvě. Bavili jsme se o práci a já zmínila, že zvažuji změnu. O pár dní později mi zavolal s tím, že u nich hledají někoho na administrativu a obchodní podporu. Řekl mi otevřeně, jakou práci bych dělala, jaká by byla zkušební doba i základní mzda.
Na schůzce v kanceláři jsme řešili smlouvu normálně jako s každým jiným zaměstnancem. Základní plat byl 42 000 Kč hrubého. Součástí smlouvy ale byla i možnost kvartálních bonusů podle obratu firmy a podle individuálních výsledků. Brala jsem to spíš jako teoretickou možnost než něco, s čím bych počítala.
Podepsala jsem smlouvu s tím, že pokud selžu, budu vědět, že jsem to zkusila fér způsobem.
První měsíce a tlak na výkon
První týdny jsem byla hodně opatrná. Nechtěla jsem udělat chybu, která by se pak řešila i doma. Pracovala jsem hlavně s klientskými podklady, hlídala termíny zakázek a postupně jsem dostala i komunikaci s několika většími klienty.
Postupně jsem začala chápat, jak moc firma stojí na stabilních vztazích a rychlé reakci. Často jsem zůstávala déle, protože jsem chtěla mít jistotu, že je všechno hotové. Nikdo mě k tomu nenutil. Spíš jsem sama cítila, že potřebuju ukázat, že tam patřím.
Po asi dvou měsících mi začali předávat víc odpovědnosti. Dostala jsem na starost komunikaci u zakázek, které měly vyšší hodnotu. V té době jsem si pořád říkala, že bonus stejně neuvidím, protože jsem nová.
První výplata a bonus
První výplatu jsem čekala úplně normálně. Počítala jsem přibližně 33 000 Kč čistého podle toho, co jsme řešili při podpisu smlouvy. Když přišla výplata na účet, zůstala jsem chvíli koukat na mobil, protože tam bylo 58 600 Kč.
Nejdřív jsem si myslela, že účetní udělala chybu. Šla jsem se zeptat. Bylo mi vysvětleno, že základ byl podle smlouvy, ale zároveň mi byl přiznaný bonus za obrat firmy a za výsledky u konkrétních zakázek, které jsem řešila. Ten bonus byl 25 000 Kč.
Později mi tchán jen mezi řečí řekl, že když někdo firmě vydělá peníze a chová se zodpovědně, zaslouží si to vidět i na výplatě. Neřekl to jako rodina. Řekl to jako někdo, kdo si váží práce lidí, kteří firmu posouvají dopředu. A já věděla, že to nebyla náhoda ani jednorázové gesto.
Jak to změnilo můj pocit z práce
Od té chvíle jsem přestala mít pocit, že jsem ve firmě někdo navíc. Začala jsem vnímat, že si mě váží nejen jako člověka z rodiny, ale hlavně jako někoho, kdo firmě reálně pomáhá. Nebylo to o velkých slovech. Bylo to v tom, jak se mnou mluvil o projektech, jak mi svěřoval důležitější věci a jak bral moje názory vážně i před ostatními.
Bylo vidět, že moje pozice stojí na výsledcích. A já sama jsem cítila, že mě bere jako zaměstnance, do kterého má smysl investovat čas, důvěru i peníze. Ten pocit, že si mě jako šéf opravdu váží, byl nakonec silnější než samotná výplata.
