Článek
První dojem
Byt působil upraveně a tchán se nesnažil skrývat, že chce, aby na nás jeho nová partnerka zapůsobila dobře. Chovala se mile, i když občas až příliš snaživě. Chvíli jsme seděli v obýváku, povídali si o dovolené a práci. Cítila jsem jen lehké napětí, které ke podobným setkáním patří. Nic nápadného, nic, co by ve mně vzbudilo podezření, že se tu skrývá něco víc.
Když jsem se zvedla s tím, že si odskočím do koupelny, ukázala mi chodbu a pokračovala v rozhovoru. Vyrazila jsem bez sebemenšího očekávání.
Zápach, který se nedal přehlédnout
Jakmile jsem otevřela dveře, udeřila mě těžká vůně alkoholu. Nebyla to vůně po jednom drinku. Byla tak sladká a silná, že by ji člověk poznal i se zavřenýma očima. O krok dál jsem spatřila koš nacpaný prázdnými lahvemi. Ne dvěma ani třemi, ale celou směsí levných lihovin, likérů a malých placatek. Některé lahve ležely i vedle koše, jako by už nebylo kam je uklidit.
Na pračce stál plastový kelímek, ještě s kapkou na dně. Druhý byl u vany. V koupelně nebyl žádný běžný pach kosmetiky, jen ten silný alkoholový odér, ze kterého se mi sevřel žaludek.
Nechtěná jistota
Když jsem se vrátila do obýváku, všimla jsem si, že tchán má na stole tmavší čaj. Když se otočil, přivoněla jsem k hrnku. Nebylo pochyb. Alkohol. Slabý, ale jasný. Jeho zčervenalé tváře a pohled, který se mírně rozostřoval, mi najednou dávaly úplně nový smysl. A ta přehnaná nervozita jeho přítelkyně také.
Nevěděla jsem, jestli pije jen ona nebo pijí spolu. Ale kombinace plné koupelny lahví a jejich chování mi připomněla situace, o kterých jsem si myslela, že už v životě nepotkám.
Rychlý odchod
Najednou jsem věděla, že tam nemohu zůstat. Hrudník se mi stáhnul a cítila jsem stejný neklid jako kdysi, když jsem pozorovala někoho blízkého upadat do pití. Řekla jsem, že se mi udělalo špatně. Partner neváhal a zvedl se se mnou. Tchán vypadal zmateně, ale nechtěla jsem nic vysvětlovat. Ne tam. Ne před ní.
Když jsme za sebou zavírali dveře, stále jsem cítila ten těžký alkoholový vzduch. A zároveň zvláštní pocit, že některé pravdy se člověku neukážou v obýváku u kávy, ale na místech, která mají zůstat zavřená.
