Článek
Půjčka bez obav
Karavan jsme si pořídili před pár lety. Nebyl nový, ale byl udržovaný a měli jsme k němu vztah. Trávili jsme v něm každé léto, děti ho milovaly a já měla radost, že jsme si konečně splnili malý sen. Když tchán poprosil, jestli by si ho mohl na víkend půjčit, manžel souhlasil. Vždycky mu rád vyšel vstříc a já proti tomu nic nenamítala.
V pondělí ráno nám karavan přivezl zpět. Vypadal v pořádku, nic nebylo rozbité, jen byl lehce zaprášený. Poděkoval a řekl, že si krásně odpočinul. Tím to pro nás skončilo. Aspoň jsem si to myslela.
Náhodný objev
O pár dní později jsem na sociálních sítích viděla příspěvek z profilu jedné ženy z našeho města. Sdílela fotky z „letního seznamovacího víkendu u přehrady“. Na první pohled mě zarazilo, že na jedné fotce stojí náš karavan. Nebyl to omyl, poznala jsem ho podle samolepky na dveřích.
Otevřela jsem celou událost. V popisu stálo, že ji pořádal „sympatický vdovec, který chce pomoci lidem najít nové přátele“. Na dalších fotkách byl tchán. Seděl u stolu obklopený asi deseti ženami, všechny se smály a v ruce držely víno. Nešlo o žádnou oficiální agenturu, spíš o improvizovaný večírek, který vypadal jako kombinace pikniku a seznamky.
Trapné vysvětlení
Když jsem to ukázala manželovi, chvíli nevěřil, že to může být pravda. Hned mu volal. Tchán se nejdřív smál, pak se urazil. Tvrdil, že to nebylo nic špatného, že chtěl jen „zpříjemnit víkend osamělým lidem“. Prý tam jen seděli, povídali si a grilovali. Jenže mezi účastnicemi byly ženy, které ani neznal, a celou akci propagoval v místní facebookové skupině.
Bylo mi trapně za něj i za nás. Všichni v okolí věděli, čí je ten karavan. Několik lidí nám napsalo, že nás tam viděli označené. Vysvětlovat, že jsme s tím neměli nic společného, bylo ponižující.
Ztracená důvěra
Nešlo o to, že tam nikoho nezabil ani nic nerozbil. Šlo o to, že použil naši věc k něčemu, co se nás dotýkalo. Udělal z karavanu kulisu pro svou podivnou akci a ani se nenamáhal to zmínit. Od té doby jsme se s ním přestali vídat.
Manžel mu ještě napsal, že nás tím hrozně zklamal. Tchán odpověděl, že jsme přecitlivělí a že „aspoň někdo měl odvahu něco pro lidi udělat“. Já od té doby nemůžu kolem přehrady ani projet, protože pokaždé, když vidím podobný karavan, vybaví se mi ta fotka, kde se u něj směje deset cizích žen a náš tchán uprostřed jako samozvaný moderátor seznamky.
