Článek
Náhodou jsem se to dozvěděla
Nevím, jestli se to někdy stalo i vám, ale já jsem se o narozeninové oslavě své tchyně dozvěděla zcela náhodou. Šla jsem kolem kuchyně, když manžel telefonoval se svou sestrou. „A kolik vás tam bylo?“ slyšela jsem ho říkat, „Aha, jo, máma to asi chtěla komornější.“ Zpozorněla jsem. Když hovor skončil, zeptala jsem se ho přímo. Neuhýbala jsem. Odpověděl mi bez zaváhání. Ano, v sobotu byla oslava u jeho mámy. Ne, nebyla jsem pozvaná.
Zamrazilo mě. S tchyní máme vztah, který bych popsala jako slušně odtažitý. Nikdy mě moc nepřijala, ale nikdy jsme si ani nelezly do vlasů. Nečekala jsem, že mě bude objímat nebo mi říkat, že mě má ráda, ale že mě takto cíleně vynechá? To už bylo osobní.
„Směje se jako trubka“
Zprvu mi manžel tvrdil, že neví proč. Jenže já ho znám. Když se mu něco nelíbí, uhýbá pohledem. A to přesně dělal. Po chvíli přiznal, že se s mámou o mně nedávno bavil. Prý mu řekla, že na jejích oslavách nechce nikoho, kdo „se směje jako trubka a kazí atmosféru“. Zmrazilo mě podruhé. Směju se ráda, to je pravda. Někdy hlasitěji, než bych možná měla. Ale nikdy jsem se nesmála nikomu, jen vtipům nebo dobré náladě. A prý kvůli tomu vypadám hloupě.
Na chvíli jsem ztichla. Nevěděla jsem, co na to říct. Nešlo ani tak o tu oslavu, jako spíš o to, že mě někdo posoudil podle tak absurdního důvodu. Smích je přece projev radosti. Proč by měl být důvodem k vyloučení?
Tichá domácnost
Musím přiznat, že doma bylo několik dní dusno. Ne že bych se hádala, ale nebyla jsem schopná se s manželem o čemkoli normálně bavit. Mrzelo mě, že mě před mámou nebránil. Řekl jen, že ji zná, že je „specifická“ a že nemá cenu se s ní hádat. Jenže právě tehdy jsem potřebovala, aby řekl, že mě má rád takovou, jaká jsem. A že můj smích není důvod k vyloučení, ale naopak něco, co do života přináší světlo.
Odpověď, kterou si nechám
Nakonec jsem se rozhodla neudělat žádnou scénu. Nenapsala jsem tchyni, nevolala jsem jí. Jen jsem si sama pro sebe řekla, že na její oslavy chodit nemusím. A že mě neuráží můj smích, ale to, že někdo nedokáže unést, že se někdo jiný raduje nahlas.
