Článek
Slib, který zněl až podezřele jednoduše
Bylo to řečeno mezi řečí u kávy. Že až budeme kupovat byt, pomůže nám. Že má něco našetřeno a že ví, jak je dnes těžké začínat. Nechytla jsem se toho hned, ale partner tomu uvěřil. A postupně jsem začala taky. V hlavě se mi to usadilo jako tichá jistota.
Díky tomu jsme si dovolili dívat se na byty, které by jinak byly mimo náš dosah. Ne na luxus, jen na normální místo, kde by se dalo žít bez stresu z každé splátky. Přepočítávala jsem rozpočet pořád dokola a pokaždé mi vyšlo, že s tou pomocí to zvládneme.
Nová kuchyň místo podpory
Jednou jsme k ní přijeli na běžnou návštěvu a ona nám s nadšením ukázala změny u sebe. Nová kuchyň, všechno na míru, lesklé plochy, spotřebiče, které jsem znala jen z katalogů. Říkala to s radostí a čekala obdiv. Mezi řečí pak sama poznamenala, že na to použila peníze, které si šetřila bokem. Ty samé, o kterých mluvila v souvislosti s naším bytem. V tu chvíli mi to došlo. Peníze, se kterými jsme v hlavě počítali, už neexistují.
Neřekla jsem nic. Partner taky ne. Jen jsme seděli a poslouchali, kolik to stálo a jak dlouho to plánovala. Ona se ani na chvíli nezarazila. Jako by zapomněla, co nám slíbila. A možná na to nezapomněla, jen to nikdy nemyslela vážně.
První návštěvy, které jsme rušili
Po tom víkendu jsme začali jezdit méně. Ne ze vzdoru, spíš z únavy. Každé setkání ve mně otevíralo stejný pocit. Že jsme byli hloupí, že jsme se nechali ukolébat. A že kdybychom se ozvali, udělala by z nás nevděčné lidi.
Ona se začala ptát, proč nepřijedeme. Odpovídali jsme vyhýbavě. Práce, únava, jiné plány. Pravda byla jednodušší. Nechtěla jsem sedět u stolu v kuchyni zaplacené z peněz, které měly pomoct nám. Nešlo o ty peníze samotné, ale o pocit, že jsme byli bráni na lehkou váhu.
Co zůstalo mezi námi
Dnes spolu mluvíme slušně, ale chladně. Byt jsme nakonec koupili bez její pomoci, menší, dál od centra. Zvládli jsme to, ale něco se cestou zlomilo. A pokaždé, když si vzpomenu na tu kuchyň, cítím v žaludku stejné ticho jako tehdy u toho stolu. Neříkám, že jsme přestali jezdit kvůli kuchyni. Přestali jsme jezdit kvůli tomu, co představovala.
