Článek
Začátek problémů
Po smrti tchána zůstala tchyně sama. Bydlela v domě, kde vyrostl můj muž, a dlouho tvrdila, že nepotřebuje nikoho. Jenže věk je neúprosný. Začaly padat věci na zem, začala zapomínat brát léky a několikrát volali sousedé, že slyšeli volání o pomoc. Můj muž tam pak pospíchal místo práce, já jsem odkládala schůzky a někdy jsme večer jezdili jen proto, abychom jí donesli večeři.
Když jsme navrhli pečovatelku, odsekla, že žádnou cizí ženskou do domu nechce. Podle ní je ostuda, aby jí pomáhal někdo, kdo není z rodiny. Měla pocit, že bychom to měli zvládnout sami. Jenže my už jsme padali únavou.
Když nestačí dobrá vůle
Náš život se začal točit kolem její péče. Ráno jsme tam jezdili s nákupy. Odpoledne jí pomáhali s hygienou. Večer jí kontrolovali léky. Dovolené neexistovaly. Pracovní dny byly rozházené, produktivita šla dolů a s ní i peníze. Můj muž měl výčitky, že když tam není, je špatný syn. Já jsem měla výčitky, že někdy nejsem schopná být milejší, protože mě přepadala únava a frustrace.
Nešlo to dál. Tchyně stále říkala, že jí nic není, a my jsme každý měsíc utápěli víc času i peněz, než jsme chtěli přiznat. A tak jsem si jednoho večera sedla k papíru. Začala jsem počítat. Kolik stojí benzín za několik jízd denně. Hodiny, které místo práce trávíme cestováním a péčí. Kolik jsme do ní už investovali za poslední měsíce. Výsledek mě vyděsil.
Tvrdá data
Druhý den jsme si s tchyní sedli a já jí podala ten papír. Popravdě jsem se bála její reakce. Nevěděla jsem, jestli se urazí nebo bude křičet. Místo toho se na čísla dlouho dívala. Viděla, že nás to stojí skoro tolik, jako měsíční náklady na profesionální péči. A že se kvůli ní náš život zastavil.
Chvíli tam seděla tiše a pak poprvé připustila, že to možná nezvládá. Že se bojí cizích lidí, ale ještě víc se bojí být přítěží. Ta věta mě zasáhla víc, než jsem čekala. Nikdy jsme jí nedali najevo, že je břemeno. Jenže realita se nedala popřít.
Nový režim
Pečovatelka začala docházet nejdřív dvakrát týdně. Tchyně si na ni zvykla rychleji, než čekala. Zjistila, že to není žádná hanba. Dokonce si s ní začala povídat víc než s námi. My jsme konečně začali dýchat. V práci jsme měli klidnější hlavu a doma víc energie.
