Článek
Nevinný začátek oslavy
Slavilo se sedmdesáté výročí mého muže a v domě bylo plno. Přijeli příbuzní ze všech koutů republiky, děti s rodinami, dokonce i sousedi. Všude smích, cinkání skleniček a šum hovoru. Já měla na sobě své nové šaty a snažila se působit klidně, i když uvnitř mě svírala nervozita. Sice jsem se na oslavu těšila, ale bála jsem se, aby všechno klaplo a aby si nikdo ničeho nevšiml. Moje tajemství mě tížilo a v kabelce jsem nosila důkaz, že jsem nebyla až tak vzorná manželka, jak si všichni mysleli.
Když zmizela s kabelkou
Všimla jsem si toho koutkem oka. Moje tchyně, která se vždy tvářila přívětivě, ale ráda strkala nos tam, kam neměla, stála najednou u věšáku, kde jsem si nechala kabelku. Nejdřív ji jen podržela v ruce, pak se rozhlédla, jestli ji někdo sleduje, a s kabelkou v náručí odešla na chodbu. V tu chvíli jsem málem upustila talíř s dortem. Přistihla jsem se, že mi ztuhly rty, a srdce mi začalo tlouct jako o závod.
Čekala jsem na správný okamžik
Nešla jsem za ní hned. Nechtěla jsem přilákat pozornost. Poprosila jsem jednu z vnuček, aby hostům dolévala víno, a s úsměvem na tváři jsem vyklouzla z místnosti. Na chodbě stála opřená o komodu a už měla kabelku rozevřenou. Viděla jsem, jak drží tu fotografii, kterou jsem si tam hloupě nechala. Na fotce jsme byli s mým milencem u vody, držel mě kolem ramen, oba jsme se smáli.
Rozhodující chvíle
Postavila jsem se před ni a tiše řekla: „Co to děláš?“ Cukla sebou a fotku hned schovala do dlaně. Snažila se tvářit nevinně, ale její pohled byl plný výsměchu. Začala si mě měřit, jako bych byla ta největší hříšnice pod sluncem. Věděla jsem, že musím jednat, než se někdo objeví. Udělala jsem krok k ní, natáhla ruku a podívala se jí zpříma do očí. Neřekla ani slovo, ale po chvíli mi fotografii vrátila. Já ji klidně zasunula zpátky do kabelky, zapnula ji a přitiskla k sobě.
Rychle a rázně
Pak jsem se k ní naklonila a šeptla jí do ucha, že pokud jen cekne, připomenu všem, jak si před lety tajně půjčila velkou částku od lichváře a rodině tvrdila, že šlo o dar. Tohle věděla jen ona a já, protože jsem tehdy byla u toho, když u něj podepisovala smlouvu. Viděla jsem, jak zbledla, až se mi jí na chvilku zželelo. Jen přikývla a odešla zpátky do salonu, jako by se nic nestalo.
Po zbytek večera
Zbytek večera proběhl poklidně. Tchyně se na mě už ani jednou nepodívala a držela se stranou. Já jsem se snažila bavit hosty, rozdávala úsměvy a dolévala skleničky. Uvnitř mě ale stále svírala úzkost. Věděla jsem, že tahle situace by mohla dopadnout úplně jinak, kdybych nezachovala chladnou hlavu.
Když všichni odešli
Teprve když se dům vyprázdnil a já zůstala sama v kuchyni, posadila jsem se ke stolu a vydechla. Kabelku jsem položila před sebe a přejela po ní prsty. Bylo mi jasné, že tu fotografii musím spálit, než se stane něco horšího. A taky že jsem to hned druhý den udělala. Ale tu noc jsem se cítila silná. Ne proto, že jsem tchyni přemohla, ale protože jsem pochopila, že se už nenechám nikým ponižovat. Ani jí.
