Článek
Jak jsem se dostala k penězům
Když jsem odešla do důchodu, měla jsem skromné plány. Jenže po smrti manžela se ukázalo, že jeho úspory a pojistky společně s mým dlouholetým spořením vytvořily částku, která mi dávala pocit jistoty. Nebyla jsem bohatá, ale měla jsem dost na to, abych nemusela počítat každou korunu. A to pro mě znamenalo víc než cokoli jiného. Celý život jsem žila úsporně, odmítala jsem si dopřát věci, které mě lákaly. Teď jsem si poprvé dovolila užívat. Začala jsem jezdit na výlety, kupovat si lepší jídlo a občas si dopřála i věci, které bych dřív považovala za zbytečné.
Nedorozumění s dětmi
Moje děti mají své rodiny, své starosti a také své úvěry. Rozumím tomu. Nikdy jsem po nich nic nechtěla, ale časem začaly narážky. Nejdřív nevinné otázky, později přímá kritika. Zpochybňovaly, jestli jsem zodpovědná. Tvrdily, že si mám peníze šetřit, protože jednou budu potřebovat péči. Přitom jsem neplýtvala. Jen jsem odmítla prožít stáří v čekání, až se něco zhorší. Jednou z nich dokonce padla věta, uvnitř které zaznělo slovo rozhazovačná a to mě ranilo. Celý život jsem přece dřela, abych se o ně postarala.
Pocit zrady
Nečekala jsem, že zrovna moje vlastní děti začnou sledovat, kolik utratím za oběd v restauraci. Měla jsem pocit, že místo aby mi přály trochu klidu, hledají chyby. Jako by je trápilo, že si dovolím víc než ony. Nikdy jsem neviděla závist v rodině tak zřetelně. Není to příjemné přiznat, ale mám pocit, že se jim nelíbí, že už mě nemají pod kontrolou. Často jsem v minulosti pomáhala, půjčovala a podporovala. Ani jednou jsem se nezeptala, kdy mi to vrátí. Dnes slyším spíš stížnosti než poděkování. Tohle zjištění mě bolelo víc než slova, která pronesly.
Moje volba a můj klid
Často přemýšlím, jestli jsem udělala chybu. Jestli jsem měla peníze ukrýt, přestat si dopřávat a žít tak, jak si to představují oni. Ale pak si uvědomím, že každý máme jen jeden život a já jsem ten svůj dlouho odkládala na později. Nechci ho strávit v čekání na jejich schválení. Rozhodla jsem se pokračovat ve svém rytmu. Nepřeháním to. Jen už nemám strach vyjít si ven, zaplatit si kurz, koupit si dobrý čaj nebo výlet za hranice. To není výstřelek. To je obyčejná radost.
