Článek
Zvědavost u pokladny
Stála jsem ve frontě, přede mnou starší paní nakupovala jen pár věcí a prodavačka jí po zaplacení řekla, že díky seniorské slevě má nákup levnější. Když paní odešla, podívala jsem se na tu ceduli zblízka a nevím proč, ale něco mě v tu chvíli popíchlo. Nebylo to kvůli té slevě samotné, spíš kvůli principu. Všichni teď pořád mluví o rovnosti a spravedlnosti, ale tady se někomu dává výhoda jen kvůli věku.
Když jsem došla na řadu, položila jsem své věci na pás a napůl žertem, napůl vážně jsem se prodavačky zeptala, proč mají slevy jen pro seniory. Řekla jsem jí, že i já platím všechno dražší, že energie a potraviny stojí čím dál víc, a že mladší lidé to nemají o nic lehčí.
Upřímná odpověď
Prodavačka se na mě podívala, chvíli mlčela a pak klidně řekla: „Já tu slevu nedávám proto, že by si ji někdo zasloužil víc než vy. Ale když přijde babička, která počítá drobné, aby měla na chleba, a já jí můžu odečíst pár korun, vidím, že jí to udělá radost. A mně taky.“
Její hlas nebyl přísný, spíš tichý a klidný. V tu chvíli jsem se cítila trochu hloupě. Chtěla jsem jen říct svůj názor, ale najednou jsem měla pocit, že jsem nepochopila podstatu věci. Nešlo o slevu, ale o gesto. O drobný projev lidskosti v době, kdy už se lidé na sebe skoro ani neusmějí.
Ticho mezi regály
Po zaplacení jsem si vzala tašku a ještě chvilku stála u dveří. Viděla jsem, jak prodavačka mluví s dalším zákazníkem, zase s úsměvem, zase s klidem. Uvědomila jsem si, že jí to možná taky nikdo neusnadňuje. Práce s lidmi, celý den na nohou, za pár korun. A přesto se snaží dělat drobné věci, které druhým zvednou náladu.
Když jsem pak vyšla ven, dívala jsem se na lidi kolem sebe jinak. Najednou mi připadalo, že i ty nejmenší ohledy můžou mít větší váhu, než jsem si dřív myslela.
Od té doby
Dnes, když jdu do obchodu a vidím seniorské slevy, už mě to nepřekvapuje. Naopak, připomene mi to, že ne všechno musí být spravedlivé podle tabulek. Někdy stačí, že je to správné podle srdce.
