Článek
Nákup, který měl být rutinní
Do toho obchodu chodím často. Znám rozložení regálů, vím, kde co mají, a většinou beru stejné věci. U masa jsem se zastavila jen na chvíli. Vzala jsem balené kuře z chladicího boxu, zkontrolovala datum spotřeby a šla dál.
Doma jsem nákup vyložila, pustila troubu a začala maso připravovat. Jakmile jsem otevřela obal, praštil mě přes nos zápach. Takový ten sladce hnijící. Chvíli jsem stála a říkala si, že si to možná namlouvám.
Pak jsem si k tomu znovu přičichla a nahlas jsem řekla: „Ne, tohle fakt není v pořádku.“
Kuře mělo divnou barvu a na dotek bylo lepkavé. Bylo mi z toho fyzicky špatně. V tu chvíli jsem měla vztek spíš než znechucení. Ne kvůli penězům. Spíš kvůli tomu, že někdo tohle normálně dal do prodeje.
Návrat do obchodu
Vzala jsem balení zpátky do sáčku, oblékla bundu a jela zpět. U informací jsem čekala asi deset minut. Paní za pultem na mě koukla a řekla: „Účtenku máte?“
Podala jsem jí ji a položila maso na pult. Jen co otevřela sáček, cukla hlavou dozadu.
Řekla jsem: „Tohle jste normálně prodávali lidem.“
Zavolala vedoucího směny. Přišel chlap kolem padesátky, podíval se na balení, pak na mě.
Řekl: „No, to se může stát.“
Já na něj koukala a zeptala se: „To myslíte vážně?“
On pokrčil rameny a řekl větu, která mi zůstala v hlavě: „Příště si k tomu zkuste přičichnout už v obchodě.“
Chvíli jsem mlčela, protože jsem si nebyla jistá, jestli jsem slyšela správně. Pak jsem řekla: „Takže já mám očichávat maso v regálu?“
On jen odpověděl: „Někteří zákazníci to tak dělají.“
Jak to celé skončilo
Vrátil mi peníze. Bez omluvy. Bez dalšího slova. Jen mi podal hotovost a otočil se pryč.
Stála jsem tam ještě pár vteřin. Paní u pultu se na mě podívala a tiše řekla: „Mě to mrzí.“
Jen jsem kývla a odešla.
Doma jsem pak ještě hodinu větrala kuchyň, protože ten zápach byl všude. Trouba byla předehřátá úplně zbytečně. Nakonec jsem si udělala chleba se sýrem a sedla si k televizi.
Večer jsem ještě vyndala účtenku z kabelky a položila ji na stůl. Nevěděla jsem proč. Prostě tam ležela vedle klíčů a balíčku žvýkaček. Kuře jsem si ten den už nekoupila nikde jinde. A vlastně jsem další dny maso úplně vynechala, protože kdykoliv jsem otevřela lednici, vybavila se mi ta chvíle u kuchyňské linky, kdy jsem poprvé ucítila ten zápach.
