Článek
Pohledy, které píchaly
Do obchodu jsem šla v obyčejném kabátu, s kabelkou po dceři a vlasy v drdolu. Nejsem typ, který by si dával záležet na každém detailu. Zajímaly mě hlavně kvalitní boty, které budou pohodlné a vydrží několik sezon. Už při vstupu jsem cítila, že si mě prodavačky prohlížejí trochu shora. Usmívaly se na mě, ale pohledy, které jsem chytala do očí, byly jiné než k mladým ženám ve značkových kabátech vedle mě.
Výsměch mezi regály
Prohlížela jsem si regál s kotníkovými botami z jemné kůže, které stály přes deset tisíc. Sáhla jsem po jedněch a hned jsem slyšela šeptání. Dívky za pultem si cosi říkaly a smály se. Jedna se ani nesnažila šeptat: „Na tyhle mít nebude, ale ať si je klidně zkouší.“ Stála jsem kousek od nich a srdce mi bušilo. Ne že by mi bylo trapně, ale cítila jsem hněv a lehké ponížení. Na botách nebylo nic extravagantního, prostě dobře ušité, krásné kožené boty, jaké jsem chtěla už dlouho.
Nečekané ticho
Rozhodla jsem se, že je vezmu, ať si myslí, co chtějí. Klidně jsem si sedla, vyzkoušela si je a když ke mně přišla jedna z prodavaček, řekla jsem, že si je vezmu rovnou na sobě. Vytáhla jsem peněženku, otevřela ji a podala jim kartu. V ten moment v obchodě zavládlo ticho. Neřekly nic, ale výraz, který se jim mihnul po tváři, mluvil za vše. Věděly, že mě podcenily, a bylo vidět, že jim to došlo. Když mi boty zabalily do krabice, byla jsem klidná, ale uvnitř jsem cítila zvláštní zadostiučinění.
Lekce pro obě strany
Od té chvíle si uvědomuju, jak rychle umíme soudit druhé podle oblečení nebo podle toho, jestli mají upravený účes. A přitom nevíme nic o jejich životě ani o tom, kolik práce a obětí je za tím, že si dnes mohou dovolit, co chtějí. Ty dívky mi připomněly, jak je důležité neodsuzovat a nepovyšovat se nad nikoho. A já sama jsem si připomněla, že není třeba se stydět za to, kým jsem. Odcházela jsem z obchodu v nových botách a s pocitem, že dnes to nebyla jen koupě bot, ale i malá výhra nad lidskou malostí.
