Článek
Obyčejný oběd
Bylo pondělní poledne. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo stát něco nezvyklého. Den předtím jsem doma nestíhala a tak jsem si nenachystala oběd do krabičky a rozhodla se jít na menu do restaurace, kterou mám kousek od kanceláře. Oblékla jsem si tedy kabát a vydala se přes ulici.
Přeplněná restaurace
Hned při vstupu mě překvapilo, jak byla restaurace zaplněná. Dokonce v ní ani nebyl volný stůl, kde bych mohla sedět sama, tak jsem poprosila mladého pána, který seděl u stolu pro 6 lidí, jestli bych si za ním mohla přisednout. Když souhlasil, zastavila jsem se ještě s kabátem u věšáku a bezmyšlenkovitě ho pověsila mezi ostatní.
Oběd bez překvapení
Oběd mě nijak extra nepřekvapil. Dala jsem si steak s hranolkami z denního menu s hovězím vývarem. Netrvalo to ani 15 minut a už jsem se zvedala od stolu, že půjdu zaplatit.
Po cestě jsem čapla z věšáku kabát a strčila ho pod paži. Platba proběhla bez problémů a když jsem vylezla ven z restaurace, napadlo mě, že kousek do kanceláře přeběhnu bez kabátu, abych ho nemusela zbytečně svlékat a zase oblékat.
Cesta zpět
Ušla jsem sotva pár metrů, když jsem slyšela volání z dálky. Někdo vyběhl z restaurace a gestikuloval na mě. Okamžitě se ve mně spustila obranná reakce, protože jsem měla strach, že jsem špatně zaplatila nebo udělala jinou chybu. Realita však byla ještě mnohem horší.
Odešla jsem s cizím kabátem
Kabát, který jsem držela pod paží, totiž nebyl můj a rozběhla se za mnou jeho skutečná majitelka. Když mě doběhla v klidu a s úsměvem mi to vysvětlila. Vůbec se na mě nezlobila a to i přesto, že v kabátu měla peněženku se všemi doklady. Začala jsem se upřímně omlouvat, ale měla jsem pocit, že pár slov situaci stejně neurovná. Klid mi dodal až její konstatní úsměv, který ve mě vzbudil dojem, že jí celá situace přijde spíše vtipná než nepříjemná.
Cesta zpět pro správný kabát
Vrátila jsem se s tou paní do restaurace a vyzvedla správný kabát. Tentokrát jsem se do něj raději rovnou oblékla, i když vlastně ani nevím proč a vydala se znovu do kanceláře. Celý den mi pak vrtalo hlavou, co by se vlastně stalo, kdyby byla majitelka vznětlivé povahy a reagovala by na můj omyl agresivně. Mohla klidně zavolat policii s podezřením, že jsem ji kabát chtěla ukrást a já bych musela vše obtížně vysvětlovat.
Měla jsem štěstí v neštěstí, že jsem narazila na milého člověka a tím pádem jde jen o humornou příhodu a ne vážnější problém.
