Článek
Cesta, která začala nadšením
Ráno jsem stála u auta a čekala, až vnučka s partnerem dorazí. Těšila jsem se, jak spolu strávíme den, i když jsem věděla, že vodní radovánky už nejsou úplně pro mě. Vnučka měla v očích jiskru a vyprávěla, jak se těší na tobogany. Řekla jsem si, že to bude fajn změna a že si aspoň posedím někde u kávy. Netušila jsem, jak rychle se moje představa rozplyne.
Nepříjemné překvapení u pokladny
Jakmile jsme přišli k pokladně, vytřeštila jsem oči. Vstupné stálo 890 korun na osobu. Připadala jsem si, jako by ta čísla byla napsaná omylem. Nejsem lakomá, ale moje penze má své limity. Představa, že zaplatím tolik jen proto, abych seděla u bazénu na plastové židli, mi přišla absurdní. Vnučka si všimla mého váhání, ale nechtěla jsem jí kazit den. Řekla jsem tedy, že si dneska dám pauzu od vody a počkám na ně venku.
Dvě hodiny na parkovišti
Sedla jsem si do auta, otevřela okénko a poslouchala zvuky z areálu. Občas se ozval výskot, který zněl jako od vnučky. Představovala jsem si ji, jak sjíždí tobogan a má radost. To mě uklidňovalo. Ale musím přiznat, že mě trochu mrzelo, že tam nejsem s nimi. Ne kvůli atrakcím, ale kvůli společně strávenému času. Na druhou stranu jsem byla ráda, že jsem nezaplatila vstupné, které bych nevyužila.
Krátká procházka kolem areálu
Abych nemusela sedět celé dvě hodiny v autě, prošla jsem se kolem areálu. U stánku jsem si koupila kávu a sedla na lavičku. Pozorovala jsem rodiny, které přicházely. Někteří rodiče měli při pohledu na ceník stejný výraz jako já, ale nakonec zaplatili a šli dál. Uvědomila jsem si, že dnešní svět je drahý a že člověk musí přemýšlet, za co peníze dá.
Nečekaný konec dne
Když vnučka s partnerem vyšli ven, byla celá mokrá a nadšená. Objala mě a začala povídat, co všechno vyzkoušeli. Poslouchala jsem je a došlo mi, že to nakonec dopadlo přesně tak, jak mělo. Možná jsem nebyla uvnitř, ale i tak jsem s nimi strávila příjemný den. A navíc jsem ušetřila částku, která by mě bolela víc než studený vítr po cestě k autu.
