Článek
Jak to začalo
Hlídám vnuka často a jsme spolu hodně otevření. Jednoho večera, když jsem ho ukládala do postele, se mě zeptal, proč se rodiče v noci tak divně hýbou. Myslela jsem, že mluví o nějakém snu nebo o tom, že slyšel televizi. Jenže pak pokračoval a já pochopila, že tohle je vážnější.
Co mi řekl
Vnuk se přiznal, že když v noci jde na záchod, vidí přes matné sklo dveří do ložnice rodičů. Dveře mají velkou skleněnou výplň a i když není úplně průhledná, stíny jsou vidět jasně. Popisoval pohyby, hlasité vzdechy a slova, kterým nerozuměl. Ptá se, proč se máma s tátou tak divně škubou a proč se u toho smějí nebo sténají. Bylo zřejmé, že neví, co přesně vidí, ale tuší, že se tam děje něco, co není pro jeho oči.
Moje rozpaky
Bylo mi trapně to poslouchat. Na jednu stranu jsem chápala, že syn se snachou žijí normální manželský život. Na druhou stranu mě bodlo u srdce, že malý o tom mluví se mnou, protože to pro něj znamenalo zmatek a možná i strach. Nevěděla jsem, co mu odpovědět, a proto jsem mu jen řekla, že rodiče se mají rádi a někdy si to dávají najevo jinak, než je zvyklý. Viděla jsem ale, že ho to neuspokojilo.
Volání synovi
Když vnuk usnul, zavolala jsem synovi. Nemohla jsem to nechat být. Popsala jsem mu přesně, co mi malý řekl. Nejdřív se smál, že je to přece normální, že spolu se ženou tráví intimní chvíle. Jenže když jsem mu připomněla ty dveře se skleněnou výplní, zůstal zticha. Došlo mu, že dítě opravdu všechno vidí i slyší a že to není jen otázka zvědavosti, ale reálný problém.
Reakce snachy
Druhý den mi volala snacha a byla v rozpacích. Přiznala, že je to nenapadlo a že si mysleli, že sklo je dost neprůhledné. Poděkovala mi, že jsem jim to řekla, protože by nikdy nechtěla, aby měl syn pocit, že se doma děje něco zvláštního nebo děsivého. Slíbila, že se postarají o závěs nebo fólii, aby bylo soukromí skutečně soukromím.
Jak jsem to prožívala
Mně samotné se ulevilo, že jsem o tom promluvila. Cítila jsem se sice trapně, že řeším intimní život vlastních dětí, ale zároveň jsem věděla, že to dělám pro vnuka. Děti jsou citlivé, vnímají mnohem víc, než si myslíme, a z takových situací si pak mohou odnést zmatek nebo dokonce noční můry.
Změna doma
Když jsem byla příště u nich, všimla jsem si, že na dveřích visí závěs. Malý už nic podobného nezmiňoval a působil klidně. Zdálo se, že celá věc vyšuměla. V duchu jsem si řekla, že někdy je opravdu potřeba zasáhnout, i když se člověk bojí, že to bude vypadat nevhodně. Nakonec jde totiž vždycky o to, aby dítě mělo domov, kde se cítí bezpečně.
