Článek
V rodině s narcistickou anebo manipulativní dynamikou je každému sourozenci uděleno si plnit svou roli. Jejich potřeba tuto roli upevňovat je vede k nikdy nekončícímu emočnímu stresu. Ani v dospělosti se nepodaří přerušit sourozeneckou rivalitu.
Sourozenci mezi sebou od dětství soupeří, dospějí a založí si své rodiny. Konfliktní situace mezi nimi však nadále zůstávají. A bohužel jejich sourozenecké spory a nevraživost se přenáší na každého jednoho člena jejich vlastních rodin. V podstatě se návyky a zvyky jen řetězí a mezigeneračně upevňují.
Jaký dopad může mít nezdravá rodinná dynamika uvedu v několika příkladech. A pokud se s nimi setkáte, považujte je za varovný signál.
1) Soutěž o pozornost a uznání
Narcističtí sourozenci často vnímají rodičovskou pozornost a uznání jako omezený zdroj. Příkladem může být situace, kdy jeden ze sourozenců dosáhl akademického úspěchu, čímž se domáhá obdivu u svých rodičů, zatímco druhý na sebe upozorňuje rodiče tím, že začne vytvářet dramata nebo projevuje extravaganci.
Starší bratr, který je považován za „zlaté dítě“, se může snažit vynikat ve všem a často se předvádí. Mladší sestra, aby nezůstala pozadu, může přistoupit k okázalému způsobu projevu tím, že se snaží být populární ve společnosti anebo získat si pozornost rodičů skrze rebelii.
2) Narušování úspěchů druhého sourozence
Pokud jeden ze sourozenců dosáhne úspěchu, druhý se může snažit jeho úspěch zlehčovat anebo sabotovat. Představme si situaci, kdy jeden ze sourozenců slaví pracovní úspěch anebo povýšení a jeho bratr či sestra tento úspěch zpochybňuje. Může říkat, že úspěch nebyl zasloužený, že „měl prostě štěstí“ anebo že by to „dokázal taky“.
Tato forma sabotáže může zahrnovat i šíření pomluv mezi společnými přáteli a členy rodiny. A to i široké rodiny a příbuzenstva. Jeden sourozenec a následně infikovaný šiřitel pomluv může tvrdit, že ten druhý „není tak schopný, jak se tváří“, „není tak svatý, jak ze sebe svatého dělá“. Házení klacků pod nohy a přivlastnění si nápadů úspěšnějších sourozenců, včetně poškozování pověsti je typickým znakem nezdravých sourozeneckých a rodinných vztahů.
3. Zesměšňování a ponižování
Ach, jak pravidelné, když vidím, jak si narcističtí sourozenci udržují pocit nadřazenosti tím, že druhého zesměšňují. Bývají to poznámky týkající se vzhledu, úspěchů, vztahů, majetkových poměrů a životního stylu. Pokud se například jeden ze sourozenců stane úspěšným v uměleckém oboru, druhý o něm může prohlásit, že „to není skutečný úspěch“ nebo „že by měl dělat něco smysluplnějšího“.
Ponižování probíhá také před ostatními, kdy se sourozenec snaží získat si spojence, kteří se budou anebo by se mohli sourozenci vysmívat. Ten, který zesměšňuje a snižuje osobnost druhého sourozence si svým chováním upevňuje své sebevědomí a grandiozitu na úkor druhého.
4. Nepřímá agrese a manipulace
Tady je role třetích osob nezastupitelná. Narcističtí sourozenci potřebují využívat „zprostředkovatelů“ jejich konfliktů. Představme si, že jeden sourozenec záměrně manipuluje rodiče tak, aby měli vůči druhému negativní názor. Dcera může přesvědčit rodiče, že její bratr „není dostatečně ambiciózním“ nebo, že „neumí hospodařit s penězi“. Tento model manipulace vede k tomu, že rodiče začnou upřednostňovat jedno sourozence před druhým, což vede k vyostřování vztahů.
Sourozenci si také někdy „půjčují“ manipulativní taktiky od rodičů, například zpochybňováním reality a hodnoty druhého do takové míry, že druhý začne o své hodnotě a realitě pochybovat (tento projev se také označuje jako gaslighting). Důsledkem bývá, že druhý je „zlomen“ a přistoupí na hru manipulujícího.
5. Extrémní soupeření v dospělosti
Narcističtí sourozenci mezi sebou soupeří i v dospělosti. Do svých sporů vtáhnou kohokoliv, kdo je v jejich blízkosti včetně pracovního prostředí či rodičovství. Pokud se jeden sourozenec stane například úspěšným podnikatelem, druhý bude cítit potřebu jej „předběhnout“ třeba tím, že se pokusí vybudovat ještě větší podnik anebo vystavovat okázale jiné své úspěchy na odiv.
Může se také stát, že jeden ze sourozenců může mít životní problémy a v jeho životní kariéře se mu až tak dvakrát dobře nedaří. V tomto případě je druhým sourozencem dáván za negativní a odstrašující příklad všem, přičemž jej neustále monitoruje a ovlivňuje tak, aby nedošlo ke zlepšení jeho situace.
Pokud ovšem jeden ze sourozenců založí rodinu, druhý může cítit potřebu dokázat, že jeho děti jsou lepší, úspěšnější a talentovanější. Tyto situace vedou k neustálému soupeření, které může trvat celý život a přenáší se i na další generaci.
Závěrem
Co říci závěrem, snad jen shrnutí toho, jaké jsou důsledky sourozeneckého soupeření. A jak se vymanit z manipulativní rivality.
V první řadě je nutné zmínit, že rozpoznat narcistickou dynamiku v rodině a rozklíčovat role všech účastníků je individuální záležitostí. Nikde nebudou dva totožné modely, byť si budou sobě velmi podobné.
Dlouhodobé důsledky zahrnují totiž trvalé poškození vzájemných vztahů a především vlastního sebehodnocení. V mnoha případech dojde k úplnému rozdělení rodiny a přerušení kontaktu, kdy si každý jeden člen rodiny vytvoří svou vlastní životní cestu bez zapojení sourozenců.
Bez terapeutické pomoci a ochoty nahlédnout na vlastní projevy chování z jiné perspektivy, se často nepodaří odstranit nepropustné bariéry tak, aby došlo mezi sourozenci alespoň k případnému usmíření.
Pakliže vás zajímá toto téma, navštivte můj autorský medailonek, kde najdete odkaz pro další informace a rady.
Ave poustevníci!